13 C 44/2021-41 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 14 200 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], na základě které žalovanému poskytla částku 10 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 000 Kč ve třech měsíčních splátkách. Smlouvou byly sjednány i poplatky za písemné výzvy k úhradě. Žalovaný ve stanovené lhůtě splatnosti poskytnutou částku nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané ze smlouvy o zápůjčce, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou téhož dne žalovanému poukázala bezhotovostně a kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 200 Kč, kdy splatnost byla sjednána ve třech splátkách po 4 733 Kč (třetí 4 734 Kč) ve lhůtách do 30., 60. a 90. dne od poskytnutí zápůjčky. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a úhrada dalších poplatků uvedených v čl. 2 smlouvy. Žalovaný žalobkyni půjčenou částku nevrátil. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum]. 4. Soud dospěl k závěru, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), a to s ohledem na obsah smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, kdy smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Přestože předmětná smlouva o zápůjčce je smlouvou transparentní, je nutno poukázat na skutečnost, že za poskytnutí částky 10 000 Kč na 3 měsíce je požadována úhrada poplatku 4 200 Kč. Současně byly sjednány úhrady dalších částek spojených s prodlením žalovaného se splacením zápůjčky, a to včetně smluvní pokuty. Pokud soud posuzuje uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl uhradit žalobkyni za dobu 3 měsíců jistinu navýšenou o 42 %. Ze samotné smlouvy vyplývá, že výše RPSN činila sazbu 775 %, kdy se jedná o sazbu, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazby nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. 5. V případě uzavřené smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně jde o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti hodnotil předmětnou smlouvu ve vztahu k žalovanému jako značně nevýhodnou, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. V takovém případě má žalobkyně v souladu s ustanovením § 2991 ObčZ, dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, právo pouze na vydání toho, co žalobkyně sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kdy sama žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný uhradil na dluh částku 4 733 Kč, vyhověl soud žalobkyni co do požadavku na úhradu částky 5 627 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení, kdy výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. V předmětné věci byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků obdobný, proto soud konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.