13 C 46/2023-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 10 245 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény věřitele registrovala do systému věřitele za účelem využívání jeho služeb. Žalovaná požádala žalobkyni elektronickou formou o poskytnutí úvěru. Žádosti žalované bylo vyhověno a dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit žalobkyni ve lhůtě do [datum] společně s poplatkem ve výši 2 149 Kč. Žalovaná dne [anonymizována dvě slova] uhradila pouze částku 100 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, kdy uvedenou částku převedla téhož dne na běžný účet žalované. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala splatit spolu se sjednanými úroky ve výši 1 437 Kč ve lhůtě do 28 dnů. Žalovaná své povinnosti nesplnila a dluh nesplatila. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou ke splnění jeho závazku předžalobní výzvou ze dne [datum]. 4. Uzavření smlouvy o úvěru je prokazováno smlouvou o úvěru [číslo]. Převedení částky 6 000 Kč na účet žalovaného je prokazováno potvrzením [právnická osoba] Skutečnost, že žalovaná svůj závazek nesplnila a dluh ve lhůtě nesplatila vyplývá z výzvy žalobkyně ze dne [datum] Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. 5. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou by bylo možné posoudit jako plnění ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy, upravující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit úroky. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek. Ze smlouvy je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 6 000 Kč měla žalovaná v souhrnu uhradit tuto částku do 28 dnů navýšenou o 1 437 Kč. Obsahem samotné smlouvy je konstatování o tom, že RPSN odpovídá u této zápůjčky výši 1543 %. U předmětné smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a následujících ObčZ. Podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou. Podle § 588 ObčZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat (žalované). V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) pouze právo na vydání toho, co sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. 6. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny snížené o 100 Kč, když tuto částku žalovaná uhradila dne [datum], jak uváděla sama žalobkyně v žalobě, spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu poplatku či dalších případných plnění. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Poměr úspěchu a neúspěchu je obdobný, proto soud konstatoval, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.