13 C 51/2023-24 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 38 896,37 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smluvního vztahu dodávala žalovanému do odběrného místa v [obec], [ulice a číslo] elektřinu i plyn. Dodávka elektřiny za období od 2. 11. 2021 do 1. 6. 2022 byla vyúčtována fakturou [číslo] na částku 10 949,68 Kč. Dodávka plynu za období od 22. 11. 2021 do 22. 5. 2022 byla vyúčtována fakturou [číslo] na částku 26 079,19 Kč. S ohledem na prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, požádala žalobkyně distributora o odpojení odběrného místa od distribuční soustavy. Distributor toto odpojení provedl a vyúčtoval si za to částku 907,50 Kč, kterou následně žalobkyně požadovala po žalovaném. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Za splnění podmínek podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutkový stav: Mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy na dodávku elektřiny i smlouvy na dodávku plynu. Dále má soud za prokázané, že se žalobkyně jako dodavatelka zavázala žalovanému jako odběrateli dodávat elektrickou energii i plyn do odběrního místa v [obec], [ulice a číslo] a žalovaný se zavázal hradit cenu těchto komodit. V období od 2. 11. 2021 do 19. 5. 2022 dodala žalobkyně žalovanému elektrickou energii v hodnotě 10 949,68 Kč. Plyn dodala žalobkyně v hodnotě 26 079,19 Kč za období od 22. 11. 2021 do 22. 5. 2022. Následně došlo k odpojení žalovaného od distribuční soustavy z důvodu prodlení s platbami za dodávky elektřiny. Za toto odpojení byla žalovanému vyúčtována částka 907,50 Kč. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným hodnotí soud jako kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Na základě těchto smluv vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému předmět koupě, tj. elektrickou energii a plyn, a žalovanému povinnost hradit jejich cenu. Žalobkyně svoji povinnost splnila, žalovaný nikoliv, a to ve výši žalované částky. Tím se žalovaný zároveň dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci vzniklo právo žádat od prvního dne prodlení úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ObčZ, kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Tím je nařízení vlády č. 351/2013, které v § 2 stanoví úroky z prodlení ve výši odpovídající repo sazbě vyhlašované ČNB k prvnímu dni kalendářního pololetí zvýšené o osm procentních bodů. Žalobkyní požadovaný úrok odpovídá těmto kritériím. Ze shora uvedených důvodů a právních závěrů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno, proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 556 Kč a dále v nákladech na jeho zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na odměnu advokáta za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po 500 Kč a tři paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč. Advokát má též právo na náhradu 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobkyně činily 3 734 Kč.