13 C 65/2023-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 26 146,74 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému dodávala na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa v [obec], [ulice a číslo] elektrickou energii. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ předčasného ukončení smlouvy smluvní pokutu ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc od ukončení smlouvy do konce trvání smlouvy. Dne 2. 11. 2021 žalobkyně ukončila dodávku elektřiny z důvodu opakovaného porušení povinností žalovaného se zaplacením záloh. Následně žalobkyně žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 10 400 Kč za období od 2. 11. 2021 do 26. 1. 2024, tj. za 26 měsíců po 400 Kč. Na tuto částku byla provedena částečná úhrada ve výši 1 025 Kč. V období od 26. 7. 2021 do 2. 11. 2021 dodala žalovanému elektřinu v hodnotě 16 871,74 Kč, což žalovanému vyúčtovala opravným daňovým dokladem. Tuto částku žalovaný neuhradil. Dále žalovanému vyúčtovala smluvní pokutu po 100 Kč za pozdní úhrady plateb v celkové výši 400 Kč. Ani tuto částku žalovaný neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Ze žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 4. 6. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného]. Z důvodu nezaplacení zálohových plateb za měsíce srpen a září 2021 ukončila žalobkyně následující měsíc dodávku elektřiny žalovanému do uvedeného odběrného místa, přičemž přípisem ze dne 16. 11. 2021 žalobkyně pro opakované neplnění platebních povinností žalovaným od smlouvy odstoupila. Dle smluvních ujednání vznikl v takovém případě žalobkyni nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 400 Kč za každý kalendářní měsíc následující po ukončení dodávky komodity do konce původní doby trvání smlouvy, zde v rozsahu 26 měsíců, celkem pak smluvní pokuty ve výši 10 400 Kč. Fakturou ze dne 1. 2. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému za dodávku elektřiny za období od 26. 7. 2021 do 2. 11. 2021 částku 16 871,74 Kč. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k dobrovolnému splnění jeho dluhů datovanou dnem 1. 5. 2022. 5. V případě popsaných právních vztahů mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud tyto vztahy jako vztahy vzniklé z kupní smlouvy podle § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), za podmínek stanovených v ustanovení § 50 a následujících zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, podle kterých vznikla žalobkyni jako prodávající povinnost dodávat žalovanému předmětnou komoditu při současné povinnosti žalovaného hradit její cenu. Ve výše uvedeném rozsahu však žalovaný této povinnosti nedostál. V případě nároku žalobkyně na úhradu smluvních pokut je pak možné odkázat na ustanovení § 2048 ObčZ, podle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Institut smluvní pokuty je v uvedeném kodexu občanského práva pojat jako institut tzv. utvrzení dluhu, který posiluje postavení věřitele v jeho snaze dosáhnout řádného splnění dluhu dlužníkem mj. i tím, že i nadále přiznává smluvní pokutě její sankční funkci a působí tak ve vztahu k dlužníkovi preventivním způsobem, který, aby se vyhnul nepříjemným následkům realizace smluvní pokuty, má svůj závazek splnit řádným způsobem. Výši smluvních pokut tak, jak byly stranami sjednány, neshledává soud ve vztahu k žalovanému jako spotřebiteli nepřiměřené. Popsané faktury lze považovat za výzvy žalobkyně k úhradě dlužných částek. Neuhrazením závazku v takto stanovené lhůtě se zároveň žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti faktury, úrok z prodlení podle § 1968 a následujících ObčZ. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Protože měla žalobkyně ve věci plný úspěch, přiznal ji soud plnou náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 046 Kč, v nákladech právního zastoupení podle §14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za odměnu advokáta za tři úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy k plnění a podání žaloby) po 300 Kč, za tři režijní paušály za tyto úkony po 100 Kč. Součástí nákladů žalobce je také 21 % DPH. Celkem tedy náklady žalobce činily 2 498 Kč.