13 C 74/2017-34 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný zaplatil částku 54 383,96 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč. Naproti tomu se žalovaný zavázal vrátit věřiteli půjčené finanční prostředky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 521 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s hrazením pravidelných splátek dne [datum]. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu, že podstoupil insolvenci a byl oddlužen. 3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba], a žalovaným dne [datum] má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 75 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 16,59 % v 84 měsíčních splátkách po 1 521 Kč. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni. 4. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ IZ“), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. 5. Po zahájení předmětného řízení byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo rozhodnuto o řešení úpadku oddlužením. Usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného a rozhodl o osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že toto osvobození se také vztahuje na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Pohledávka žalobkyně byla zahrnuta do oddlužení a dostalo se na ni také částečného uspokojení. Na pohledávku žalobkyně se vztahuje osvobození od placení neuhrazených pohledávek ve smyslu výše uvedeného usnesení [název soudu]. Nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru tak zanikl a nemůže ho vůči žalovanému dále vymáhat. Z toho důvodu soud žalobu žalobkyně zamítl v celém rozsahu. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého by měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení, neboť měl ve věci plný úspěch, když žaloba směřující proti němu byla zamítnuta. Žalovaný ovšem náhradu nákladů řízení neuplatňoval.