15 C 301/2022-74 — Okresní soud v Chebu

Žalobou doručenou soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 20. června 2022 se společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „banka“) domáhala po žalovaném zaplacení 28 224,93 Kč s úrokem z prodlení. K odůvodnění žaloby uvedla, že banka uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních službách č. , číslo, , v jejímž rámci byl pro žalovaného veden běžný účet spojený se službou , název, (tedy kontokorentní úvěr), podle níž mohl účet přečerpat. Protože žalovaný opakovaně smluvní podmínky porušoval, když nedodržoval povolený rámec, minimální kreditní příjem, případně došlo k úpadku žalovaného, byla služba , název, vypovězena a banka přistoupila k zesplatnění pohledávky a dopisem ze dne 16. května 2021 vyzvala žalovaného k zaplacení nepovoleného debetního zůstatku 25 424,45 Kč. Protože tak žalovaný neučinil, byla tato částka podle všeobecných obchodních podmínek převedena na úvěrový účet, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 8. června 2021. Takto vzniklý úvěr měl být splácen v 16 měsíčních splátkách od 7. července 2021. Protože se tak nestalo, banka prohlásila dlužnou částku 27 224,45 Kč za splatnou ke dni 11. října 2021. Žalovaná pohledávka se skládala z načerpané a neuhrazené jistiny úvěru 25 424,45 Kč a poplatků 1 800 Kč. Jistina úvěru představovala rozdíl mezi čerpáním a úhradami žalovaného. Poplatky byly tvořeny poplatky za upomínky odeslané ve dnech 23. července, srpna a září 2021 po 600 Kč. Úrok z prodlení byl žalován v kapitalizované výši 1 000,48 Kč z dlužné jistiny úvěru za dobu do 8. prosince 2021 do 25. května 2022 a dále poměrně (v procentech) v zákonné výši za dobu od 12. října 2021 do zaplacení.Podáním ze dne 7. února tr. banka vzala žalobu částečně zpět ohledně poměrného úroku z prodlení za dobu do 25. května 2022. Podáním ze dne 30. března tr. banka a žalobkyně navrhly soudu připuštění změny žalobkyně s ohledem na doložené postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni. V důsledku toho soud usnesením ze dne 3. května tr., čj. 15 C 301/2022-36, jednak připustil změnu na straně žalující podle návrhu a jednak řízení částečně zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby.Podáním ze dne 11. května tr. žalobkyně navrhla připuštění změny žaloby tak, že vedle již žalovaných pohledávek se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 1 800 Kč (tedy z žalovaných poplatků) za dobu od 26. května 2022 do zaplacení a úroku 29 % z částky 25 424,45 Kč za dobu od 12. října 2021 do zaplacení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. června tr., čj. 15 C 301/2022-48, byla navrhovaná změna žaloby připuštěna.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k žádnému z nařízených jednání ve věci před soudem.Na prvním jednání ve věci žalobkyně navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Tomuto návrhu soud nevyhověl s ohledem na nedostatek jakýchkoli tvrzení k podstatné části žalovaného nároku, a to úroku 29 %, jež by bylo možné žalovanému prezentovat déle než 10 dnů před začátkem prvního jednání ve smyslu § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).Po provedeném dokazování soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla dne , datum, sjednána žalobkyní uváděná smlouva o vedení účtu a možnosti žalovaného vybírat hotovost a provádět převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to nebyl na účtu dostatek peněžních prostředků. Písemná smlouva s dispozicemi z téhož dne již ovšem neprokazovaly, že by žalovaný využil této možnosti právě ve výši žalované částky 25 424,45 Kč, že by smluvní strany sjednaly úrok 29 % z takto využitých peněžních prostředků a že by sjednaly právo banky na placení poplatků za upomínky.K prokázání použití částky 25 424,45 Kč žalovaným označila žalobkyně písemnost označenou jako platební historie. Další důkazní návrhy (všeobecné obchodní podmínky, ukončení poskytování , název, , oznámení o otevření úvěrového účtu a výpisy z úvěrového účtu) se týkaly již jen tvrzení o převodu této částky na úvěrový účet (viz podání ze dne 26. září 2023). Platební historie je ovšem jen soukromá (ve smyslu § 563 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“)) sumarizace údajů o čerpání úvěru dne , datum, . Správnost jejího obsahu žalovaný nijak nepotvrzoval, a proto ji (důkazně; viz také § 134 OSŘ) nelze proti žalovanému použít. Ani ostatní výše zmíněné a důkazní prostředky (označené k prokázání tvrzení o převodu na úvěrový účet) nemohly situaci žalobkyně v tomto směru zlepšit, neboť všechny lze charakterizovat stejně, tedy jako soukromé písemnosti žalobkyně, jejichž pravost a správnost také nebyla žalovaným potvrzována. Byť rozhodovací praxe odvolacího soudu (např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. září 2023, čj. 25 Co 152/2023-77, ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 315/2022; anebo rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. srpna 2023, čj. 25 Co 137/2023-49, ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 256/2022) připouští důkaz o předání (úvěrových) peněz pouze výpisem z účtu, vymezuje jej v této souvislosti jako výpis, který je doručován úvěrovanému tak, aby ten mohl případně namítat jeho nesprávnost. Žalobkyně zde sice tvrdila, že výpis z úvěrového účtu byl žalovanému doručen. To ale soudem zjištěno nebylo. K důkazu označené doklady o doručení se týkaly jiných písemností a další důkazní návrh v tomto směru nebyl učiněn. Soukromá sumarizace transakcí vedená bankou, jež se navíc týkala jen účetních obratů o převodu tvrzeného záporného zůstatku na úvěrový účet, proto za této procesní situace nemohla prokázat poskytnutí (převod) peněz v částce 25 424,45 Kč žalovanému.Podle stejných hledisek soud hodnotil také ujednání o povinnosti žalovaného platit poplatky za upomínky a úrok 29 %. Ani obsah této písemné smlouvy (o poplatcích a úroku), obsažené v dispozicích se sjednanými parametry kontokorentního úvěru , název, ze dne , datum, , nebyl žalovaným vlastnoručně podepsán a údaje o elektronickém podpisu, představované čísly, neumožnily identifikaci elektronického podpisu s jednáním žalovaného.Tvrzené ujednání banky a žalovaného tedy bylo nutné právně hodnotit jako smlouvu o účtu, jejíž režim se řídil § 2662 a násl. OZ. Smlouva ve smyslu § 2665 OZ umožnila žalovanému disponovat i s peněžními prostředky nad rámec debetního zůstatku na účtu. Že by tak ale žalovaný učinil soud nezjistil. Již proto nebylo možné vyhovět žalobě nejen na zaplacení 25 424,45 Kč, ale ani na zaplacení úroku 29 % z této částky a nároků spojených s porušením povinnosti tyto peníze bance vrátit, tedy poplatků za upomínání a úroku z prodlení.Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 OSŘ, proto soud výrokem I. žalobu zamítl.Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.