15 C 69/2022-34 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou Okresnímu soudu v Trutnově dne 2. února 2022, postoupenou zdejšímu soudu dne 16. března 2022, ve znění doplnění ze dne 23. března 2022 a 17. ledna tr., na zaplacení pohledávek ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalobkyně uvedla, že předmětná smlouva byla mezi účastníky sjednána dne [datum] distančně, prostřednictvím elektronických prostředků. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho žádost 22 800 tis. Kč převodem na účet č. [bankovní účet], který měl žalovaný uvést ve smlouvě. Úvěr měl být splácen měsíčními splátkami ve výši 1/5 dlužné úvěrové jistiny, nejméně 300 Kč, a to vždy do konce každého kalendářního měsíce. Podle smlouvy byl žalovaný dále povinen zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy v částce 4 560 Kč a úrok z úvěru ve výši 20 % měsíčně, jehož výše se měnila na 8 % ročně v případě se podle [čl. číslo] smlouvy změnila splatnost úvěru. Úrok, který byl žalovaný takto povinen zaplatit činil 17 055 Kč za deset měsíců, přičemž se stal součástí jistiny dluhu žalované. Nakonec byl žalovaný povinen podle smlouvy zaplatit žalobkyni v případě prodlení se splácením úvěru náhradu účelně vynaložených nákladů 726 Kč za mimosoudní vymáhání dlužné částky dle [čl. číslo] mandátní smlouvy ze dne [datum]. Podle smlouvy se celý dluh stal splatný, pokud byl žalovaný v prodlení po dobu delší 2 měsíců. Přestože žalovaný zaplatil na tyto své závazky žalobkyni celkem 22 308 Kč, byl podle žalobkyně od 1. září 2021 v prodlení. Od tohoto dne se pak žalobkyně také domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z těchto všech pohledávek, od nichž byla zjevně odečtena částka 22 308 Kč. Protože žalobkyně uvedla, že platby žalovaného 22 308 Kč umořily nejprve úrok a další příslušenství, představovala žalovaná částka zjevně jen nevrácený úvěr. K jednání nařízenému na 25. ledna tr. se nedostavila žádná účastnice, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Dokazováním soud nezjistil, že by se žalovaný zavázal převzít od žalobkyně úvěrové peníze, či je žalobkyni vrátit a zaplatit jí další žalované pohledávky, nebo že by mu byly úvěrové peníze ve výši tvrzeného rozdílu celkového úvěru a jeho plateb poskytnuty. Po dokazování soud zjistil, že písemná smlouva o úvěru nebyla nijak (tedy ani způsobem popisovaným žalobkyní) podepsána žalovaným, který by tak potvrdil správnost jejího obsahu. To by samo o sobě nemuselo nic znamenat, protože zákon sjednání úvěru nepodmiňuje písemnou formou. Žalobkyně přesto písemnou smlouvu zmínila a podrobně popsala způsob kontraktace s žalovaným. K prokázání tvrzení o kontraktaci však žalobkyně žádné významné důkazy neoznačila. Fotografie osoby, která měla být žalovaného s vyobrazením občanského průkazu žalovaného, ani výplatní pásky na jméno žalovaného, nemohou pochopitelně prokázat tvrzení o ujednání s konkrétními smluvními parametry. Opačný přístup by umožnil označit za souhlas žalovaného v podstatě se vším, co později žalobkyně za obsah ujednání označí. Soud připouští, že identifikační údaje byly prezentací těchto dokladů žalobkyni zřejmě sděleny s nějakým účelem, možná i k návrhu nějaké smlouvy. Že by to ale byla žalobkyní uváděná smlouva z těchto důkazních prostředků vyplývat nemohlo. Proto soud uvedené důkazní prostředky nepoužil. Důkazní hodnotu ke zjištění sjednání smlouvy neměly ani výpisy z účtu, které zjevně vyhotovila žalobkyně. Jednalo se totiž soukromé písemnosti jedné strany sporu, jejichž správnost nebyla žalovaným (druhou stranou sporu) ú nijak potvrzována ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud proto dále zjišťoval, zda byly (podle žalobkyně úvěrové) peníze poskytnuty tím, že mu je žalobkyně převedla na jeho bankovní účet, jak žalobkyně tvrdila. Pokud by se nejednalo o účet žalovaného, nemělo by toto zjištění zřejmě význam, neboť příkaz žalovaného k převodu prokázán nebyl. Výpisy z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] ovšem prokazovaly převod peněz na žalobkyní uváděný účet jen v částce 10 tis. Kč. Ve výpisech byly sice (zřejmě žalobkyní) zvýrazněny také další převody peněz, jejichž součet po celkovém dopočtu odpovídal žalované jistině, avšak tyto převody měly být činěny na jiný bankovní účet označený zkomoleným údaj o příjmení žalovaného, jenž byl zřejmě do specifikace převodu zadán převodcem (příkazcem). I kdyby tedy soud vyslyšel důkazní návrh žalobkyně v tom, že by od příslušné banky zjistil (jen) vlastníka účtu č. [bankovní účet], na nějž byla žalobkyní převedena jen částka 10 tis. Kč, nemohlo by to výsledek řízení změnit. Pokud totiž žalovaný zaplatil žalobkyni 22 308 Kč, přičemž možný důvod pro případné vrácení peněz by se týkal jen částky 10 tis. Kč, bylo naopak žalobkyni bez zjištěného právního důvodu vyplaceno 12 308 Kč. Proto soudu nezbylo, než žalobu výrokem I. pro neunesení důkazního břemene zamítnout, když nebyly zjištěny žádné jiné skutečnosti, z nichž by žalovaná povinnost vyplývala. V podrobnostech vysvětlení procesních povinností jednotlivých účastníků občanského soudního řízení (jež byl soud připraven účastníkům poskytnout na nařízeném jednání) soud odkazuje na odůvodnění svého rozsudku ze dne 31. října 2018, č. j. 15 C 185/2017 – 63, jímž bylo rozhodováno o obdobných, žalobkyní žalovaných pohledávkách, jež je proto žalobkyni známo. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.