17 C 7/2018-98 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání platebního rozkazu dne 31. května 2018, ve znění doplnění žaloby ze dne 8. srpna 2018, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení pohledávky v celkové výši 58 516 Kč, představující nedoplatek vyúčtování služeb poskytnutých žalovanému v letech 2013 až 2017, jakožto vlastníku bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec] a k ní náležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti podílu [velikost podílu] (dále jen„ předmětný byt“). Podle žalobce byl žalovaný povinen hradit zálohy na služby spojené s užíváním bytu a platby za správu domu a pozemku, což neučinil právě ve výši žalované jistiny. Stejnou žalobou se žalobce také domáhal zaplacení příslušenství, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalované pohledávky byly uspokojeny více než v poměru 61 % v insolvenčním řízení, v němž bylo povoleno jeho oddlužení. Po splnění schváleného oddlužení měl být zproštěn povinnosti k placení všech dluhů. Po dokazování soud zjistil z usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], že byl zjištěn úpadek žalovaného a že insolvenční soud povolil řešení úpadku oddlužením. Z usnesení stejného (insolvenčního) soudu ze dne [datum] [anonymizována dvě slova], č. j. [insolvenční spisová značka], pak soud zjistil, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení v uvedené věci a přiznal dlužníku – žalovanému osvobození od placení pohledávek v rozsahu uvedeném v § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), (dále jen„ IZ“). Již z uvedeného je zřejmé, že žalobě nebylo možné vyhovět. Pokud totiž žalované pohledávky měly, nebo měly být přihlášeny do insolvenčního řízení a insolvenční soud přiznal žalovanému osvobození od placení těchto pohledávek, nemůže se žalobce úspěšně domáhat před soudem jejich uspokojení. Nemá tedy již význam to, zda některé z žalovaných pohledávek, alespoň zčásti zanikly jejich uspokojením a celou žalobu bylo nutné (výrokem I.) jako nedůvodnou zamítnout. Výrokem II. pak soud v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť zcela procesně úspěšný žalovaný žádnou takovou náhradu nežádal.