10 C 221/2024-21 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne 12. 7. 2023 byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 24 000 Kč. Úroky úvěru měly být žalovanou žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 3 600 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 8. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobkyně žalované první upomínku ze dne 20. 8. 2023, Úvěr byl zesplatněn ke dni 21. 1. 2024. Žalobkyně tak požaduje po žalované částku 24 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, v souladu čl. V. odst. 5.4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení.2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 12. 7. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 24 000 Kč, a to vyplacením na účet uvedený v čl. 2. Smlouvy. Úroky úvěru měly být žalovanou žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 3 600 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce.4. Podle § 2911 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „ObčZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. Soud dospěl k závěru, že není prokázáno uzavření smlouvy žalovanou, když na úvěrové smlouvě podpis žalované zcela absentuje. Žalobkyně sice tvrdí, že vůli uzavřít smlouvu projevila žalovaná zasláním platby 1 Kč s příslušným variabilním symbolem žalované, nicméně není ničím prokázáno, že žalovaná projevila vůli takovýmto způsobem smlouvu uzavřít, když tento způsob sjednání smlouvy měl být dle žalobkyně sjednán právě až v předmětné smlouvě (konkrétně v čl. X). Prokázáno naopak je, že na účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalované byla dne 19. 7. 2023 z účtu žalobkyně poukázána částka 24 000 Kč. Soud byl připraven žalobkyni v souladu s § 118a odst. 3 OSŘ poučit tak, že nenavrhla všechny potřebné důkazy k prokázání tvrzení o uzavření tvrzené smlouvy žalovanou s žalobkyní s tím, aby důkazy označila bez zbytečného odkladu, jinak se vystavuje neunesení důkazního břemene, a tím neúspěchu ve věci, nicméně tato nebyla při jednání přítomna.6. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 ObčZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku dne 19. 7. 2023 ve výši 24 000 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 24 000 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o úvěru jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v nákladech na upomínkování nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.8. Žalobkyně měla ve věci větší míru úspěchu než žalovaná, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 96,3 % (včetně příslušenství) a má tak právo na 92,6 % náhrady nákladů. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek ve výši 960 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta ve výši 2 100 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 3 úkony právní služby ve výši 6 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 3 AT po 300 Kč. Advokát je není registrován k placení daně z přidané hodnoty, když tuto nepožadoval. Žalobkyně má nárok na 7 556 Kč, což je 92,6 % náhrady nákladů. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.