11 C 133/2024-29 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, , Anonymizováno, , právnická osoba, , došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla úvěrující žalovanému úvěr ve výši 210 tis. Kč, který se žalovaný spolu se sjednaným „pojistným“ zavázal splácet v 96ti měsíčních splátkách ve výši 3 686 Kč, a to včetně úroku ve výši 11,49 % ročně. Žalovaný ovšem sjednané splátky řádně a včas nehradil, když na své závazky zaplatil pouze 68 676 Kč. Z toho důvodu úvěrující ke dni 30. 6. 2023 úvěr zesplatnila a následně v červenci 2027 pohledávky z úvěrové smlouvy postoupila žalobkyni, která se v řízení domáhala zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 180 158,47 Kč, dlužného úroku z úvěru kapitalizovaného za dobu trvání úvěrového vztahu od 1. 3. 2023 do 30. 6. 2023 ve výši 6 838,33 Kč, dále poplatků ze sjednané pojištění schopnosti splácet dlužných za období února až května 2023 v celkové výši 1 328 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou nesplacené jistiny úvěru kapitalizované za období od 1. 7. 2023 do 24. 1. 2024 ve výši 37 225,07 Kč (včetně smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek vyúčtované dne 17. 3. 2023 a dne 17. 4. 2023 v celkové výši 292,58 Kč), dále poplatků za odeslání písemné upomínky (odstoupení ze dne 25. 5. 2023) ve výši 600 Kč, dále náhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 192 Kč a konečně úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dále z dlužné smluvní pokuty.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil (ani neučinil žádná ze žalobních tvrzení nespornými). K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila, čímž se obě strany připravily o možnost poučení soudem dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu, které se poskytuje zásadně při jednání v návaznosti na provedené dokazování, které se rovněž provádí výhradně při jednání v návaznosti na výsledky tam provedeného dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, včetně rozsáhlé navazující judikatury téhož soudu). Soud nemá ve sporném řízení prostředky k tomu, aby kteroukoliv ze stran k účasti na jednání přinutil a je povinen rozhodovat při jediném jednání.3. Po provedeném dokazování lze mít za zjištěné, že mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, a žalovaným došlo k uzavření úvěrové smlouvy č. , hodnota, , na jejímž základě se úvěrující zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 210 tis. Kč a žalovaný se zavázal platit běžný úrok ve výši 11,49 % ročně, poplatek za přistoupení k pojištění ve výši 9,9 % z měsíčních splátky úvěru v pravidelných splátkách ve výši 3 686 Kč po dobu osmi let, jak plyne z žádosti žalovaného o úvěru ve spojení s oznámením úvěrující ze dne 25. 8. 2021. Ze stejných listin je zřejmé, že žalovaný měl v případě prodlení se splácením úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky v prodlení, dále nahradit náklady spojené s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, dále poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Z údajů posouzení žádosti o úvěr je zřejmé, že úvěrující realizovala posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Aktivní věcná legitimace žalobkyně v řízení vyplynula z doložené postupní smlouvy, vč. přílohy a notifikace postoupení. Z provedeného dokazování je rovněž zřejmé, že dne 25. 5. 2023 bylo vyhotoveno odstoupení od úvěrové smlouvy a dále ve dnech 14. 7. 2023 a 18. 8. 2023 též dvě výzvy žalobkyně k plnění. Naopak z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb pro řízení ničeho relevantního nevyplynulo a není zřejmé, proč byla navrhována k důkazu. Za důkazní listinu byl rovněž označen výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, ačkoliv vzhledem k jeho obsahu nejde o důkazní prostředek, nýbrž toliko rozvedení žalobních tvrzení.4. Na základě shora uvedené dokazování soud nemohl dospět k závěru o důvodnosti žaloby, neboť žalobkyně především neprokázala samotné čerpání úvěru ze strany žalovaného, tedy nebyl prokázán nejzákladnější předpoklad úspěšnosti jakékoliv žaloby z úvěrového vztahu (srov. př. Drápal, Bureš a kol.: Občanský soudní řád I. Komentář, 1. vydání 2009, C. H. Beck, s. 862), když k tomuto tvrzení byla žalobkyní navržena toliko platební historie. Žalobkyní navržená platební historie přitom není ničím jiným, než pouhým výtiskem (vytištěnou sestavou) z blíže neurčeného vnitřního systému úvěrující. Již na prvý pohled je zřejmé, že jde o pouhou přehlednou sumarizaci žalobních tvrzení, nikoliv o důkazní prostředek ve vlastním smyslu. Nejde tedy ani (alespoň) o výpis z účtu, který by se žalovanému zasílal a jehož údaje by měl žalovaný možnost, překontrolovat, ověřit a případně reklamovat. Naopak jde o nepodepsaný, a tedy v zásadě neautorizovaný interní přehled, který může vytvořit kdokoliv a kdykoliv během chvilky. Z ničeho jiného není zřejmé, zda úvěrující skutečně splnila svůj závazek úvěr poskytnout. V soudní praxi se přitom zpravidla nevnímá jako dostatečný důkazní prostředek k prokázání tvrzení o tom, že věřitel zapůjčil dlužníkovi určitou sumu, pouhý výtisk nikým nepodepsaného a v počítači vyhotoveného zápisu, do kterého si sám věřitel zapíše, že dlužníkovi uvedenou sumu zapůjčil. Tím totiž nedochází důkazně ke kvalitativnímu posunu oproti pouhému shodnému prohlášení v samotné žalobě, která je navíc aspoň někým autorizována, tedy bylo by možno z takového prohlášení vyvozovat alespoň nějaké (sankční) následky, pokud by se ukázalo nepravdivým. Podobně by soud neměl za dostatečně prokázané splacení úvěru dlužníkem, pokud by se na předvolání dostavil k jednání soudu a předložil jím samotným vyhotovený zápis o tom, že žalobou uplatněnou pohledávku již zaplatil, nebo to prostě jen do protokolu ústně prohlásil, což je koneckonců totéž. Také v tomto případě by soud samozřejmě požadoval př. důkaz v podobě výpisu z účtu či kvitanci věřitele atd. Není tedy žádný důvod žalobkyni jako profesionála ve svém oboru, nadto odborně zastoupenou, důkazně zvýhodňovat oproti laickému spotřebiteli. Pokud nebylo prokázáno čerpání úvěru, nelze mít za důvodné ani zbylé odvozené nároky. Soudu tak nezbylo než podanou žalobu ze všech shora vyložených důvodů zcela zamítnout. Je třeba zdůraznit, že ze stejného důvodu soud v minulosti žaloby téže žalobkyně při stejném zastoupení již zamítal a je tedy zřejmé, že žalující strany si byla dobře vědoma skutečnosti, že při stejně nedostatečném důkazním podkladu soud žalobu opět zatmíte (bude nutně muset zamítnout). Ostatně žalobkyně je odborně právně zastoupena a muselo jít tedy být zřejmé, že pokud by uplatněná tvrzení v plné míře odůvodňovala uplatněný nárok a tato tvrzení měla úplnou oporu v navržených důkazech, pak by soud žalobě vyhověl bez nařízení jednání, protože jednání se nařizuje právě z toho důvodu, aby soud mohl poučit stranu o tom, že neunáší procesní břemena. Soud však nemá prostředky k tomu, aby kteroukoliv ze stran k účasti na jednání přinutil a je povinen rozhodovat při jediném jednání. Za daných okolností se tak soud již nezabýval dalšími žalobními nedostatky, př. že z ničeho nevyplývá důvod zesplatnění závazků ze smlouvy (žalobkyně odkazuje na smlouvu, z té však v této otázce nevyplývá ničeho).5. Absence námitek a faktická neúčast žalovaného v řízení nemění nic na důkazním břemeni žalobkyně (žalovaný nic neuznal, naopak je třeba předpokládat, že pokud se neúčastní, pak sporuje, byť jen negací, nikoliv uplatněním skutečností právo vylučujících), tedy povinnosti prokázat veškeré skutečnosti zakládající uplatněné nároky v rozsahu vylučující rozumné pochybnosti o tom, že skutkový stav se odehrál způsobem v žalobě tvrzeným a veškeré jiné rozumně myslitelné varianty jsou vyloučeny. Pokud by žalobkyně nemusela prokazovat, že její právní předchůdkyně dočasně přenechala žalovanému peněžních prostředky, v čemž tkví samotná podstata vztahu z úvěru, pak je otázkou, proč by měla být nucena prokazovat jiné skutečnosti v žalobě uvedené a nestačilo by pouze její prohlášení v samotné žalobě.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by měl právo na náhradu nákladů řízení plně úspěšný žalovaný, nicméně na straně žalovaného soud žádné náklady řízení neshledal.