11 C 320/2024-16 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, dodávala žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa na adrese , adresa, . Za realizaci dodávek elektřiny v období od 25. 10. 2023 do 28. 2. 2024 vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku 24 684 Kč se splatností 18. 3. 2024, na kterou žalovaný neuhradil ničeho.Z provedeného dokazování při absenci jakékoliv obrany žalovaného dospěl soud ke skutkovým závěrům shodným se žalobními tvrzeními, totiž že žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do místa spotřeby na adrese uvedené v prvém odstavci tohoto rozsudku, na základě doložené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Nedoplatek úhrady za dodávku elektřiny pak žalobkyně žalovanému vyúčtovala doloženou fakturou za shora uvedené fakturační období. Tuto fakturu žalovaný nereklamoval, ani jinak nezpochybnil a lze mít v souladu s ustálenou judikaturou odvolacího soudu za to, že dokládají sjednaný produkt a jeho cenu, přičemž sjednaná cena elektrické energie byla dále doložena ceníkem původní věřitelky.V daném případě žalobkyně dostatečným způsobem při absenci jakýchkoliv námitek žalovaného prokázala dodávky elektřiny na základě smlouvy uzavřené se žalovaným v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, tudíž bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal úhradu ceny za dodané energie, případně jiné skutečnosti vyvracející uplatněné nároky, žalovaný však zůstal v řízení nečinný, soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení uplatněné pohledávky spočívající v ceně za dodanou energii. Ode dne následujícího od data splatnosti shora uvedené faktury se žalovaný dostal do prodlení s plněním svých povinností, má tedy žalobkyně též právo na úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti zúčtovací faktury.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 988 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 252 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. V daném případě se přitom typicky jedná o tzv. formulářovou žalobu, neboť v řízení je uplatněn zcela jednoduchý nárok téže žalobkyně zachycené ve shodném formuláři, a to opakovaně, jak je zřejmé z vlastní činnosti nadepsaného soudu.