11 C 446/2023-47 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení příspěvku placeného vlastníkem a provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla, když žalovaný dle žalobkyně provozoval v období od 20. 5. 2021 do 29. 6. 2021 a dále v období od 11. 8. 2021 do 10. 8. 2022 vozidlo reg. zn. , SPZ, se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, aniž by měl uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, čímž mu vznikla povinnost uhradit příspěvek ve výši 26 390 Kč a dále poplatek za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve čtyřech případech v celkové výši 1 200 Kč, obojí se splatností odvozenou od zaslaných výzev.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil.Z listin navržených žalobkyní důkazu vyplynulo, že žalovaný byl v rozhodné době vlastníkem motorového vozidla shora uvedeného, což je zřejmé z doložené kopie kupní smlouvy ze dne 14. 5. 2021. Výzvami ze dne 27. 10. 2022 a ze dne 8. 12. 2022 ve spojení s následnými upomínkami o úhradu příspěvku a s informací , právnická osoba, . o stavu doručování zásilek bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k doložení sjednání povinného pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla a pro případ, že pojištění sjednáno nebylo, k zaplacení příspěvků za období a ve výši shora uvedené do 30 dní od doručení výzvy. Ze sdělení původního vlastníka vozidla vyplynulo, že žalobkyně získala poznatek o vlastnictví vozidla žalovaným až v říjnu 2022.Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zapsaného v registru silničních vozidel. Z listin předložených žalobkyní přitom plyne, že žalovaný se stal v květnu 2021 vlastníkem shora uvedeného vozidla, čímž mu ze zákona vznikla povinnost k pojištění odpovědnosti. Naopak žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by pojištění odpovědnosti za újmu z provozu vozidla ve vztahu k výše uvedenému vozidlu sjednal, ani jiné skutečnosti, které by vylučovaly důvodnost uplatněného nároku. Podle ustanovení § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb. pak výše denní sazby příspěvku u osobního vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činí 65 Kč/den, tedy v tomto případě , částka, za uvedené období. Paušalizovaná výše nákladů na mimosoudní uplatnění práva na příspěvek pak činí dle ustanovení § 2a citované vyhlášky 300 Kč. Soud tedy žalobě v rozsahu uplatněného příspěvku a jednoho poplatku za mimosoudní uplatnění práva vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se však žalobkyně dozvěděla o vlastnictví žalovaného k předmětnému vozidlu dne 3. 10. 2022, neexistuje dle názoru soudu jakýkoliv obhajitelný důvod k uplatnění práva na příspěvek čtyřmi zpoplatněnými výzvami. V rozsahu tří uplatněných poplatků za mimosoudní uplatnění práva v celkové výši 900 Kč tedy soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada vzniklých nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 104 Kč, odměny zástupkyně žalobkyně ve výši 900 Kč podle § 11 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za tři úkony právní služby, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby celkem ve výši 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu a dále náhrady 21% DPH (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu) ve výši 252 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupkyně žalobkyně. Za účelně vynaložené nelze naopak považovat náklady spojené s těmi podáními žalobkyně, kterými se pouze odstraňují nedostatky důkazních návrhů, jichž si žalobkyně musela být již v okamžiku podání žaloby vědoma, stejně jako náklady spojené s účastí zástupce žalobkyně na nařízeném jednání, které bylo nařízeno pouze z důvodu totožných nedostatků (tj. doložené nekompletní kopii kupní smlouvy, k jejímuž doložení byla žalobkyně předtím bezvýsledně vyzývána, stejně jako nedoložení skutečnosti, kdy se žalobkyně dozvěděla o vlastnictví žalovaného k předmětnému vozidlu, neboť byla zatížena důkazním břemenem v otázce včasného uplatnění existujícího nároku, tj. nároku neprekludovaného). Uvedených důkazních nedostatků si je přitom žalobkyně od počátku každého řízení vědoma, přesto je pravidelně není schopna doložit dříve, než je k tomu vyzvána osobně soudem při nařízeném jednání, jak plyne z řady dalších projednávaných věcí.