11 C 468/2023-34 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku s příslušenstvím s tím, že žalovaný se ve dnech 3. 12. 2024, 4. 6. 2015, 8. 6. 2015, 18. 6. 2015, 20. 6. 2015, 24. 6. 2015, 21. 11. 2016, 25. 1. 2017, 3. 2. 2017, 21. 2. 2017, 24. 4. 2017,, Anonymizováno, 13. 6. 2017, 19. 6. 2017,, Anonymizováno, 31. 7. 2017, 5. 9. 2017, 18. 10. 2017 a 18. 12. 2017 při jízdě hromadným dopravním prostředkem provozovaným , Název zainteresované společnosti, ., na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem a v důsledku toho mu vznikla povinnost zaplatit provozovatelce dopravního prostředku jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v každém uvedeném případě jízdy bez platného jízdního dokladu. Tuto pohledávku pak provozovatelka dopravního prostředku postoupila žalobkyni.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, což samozřejmě neznamená, že se žalobní tvrzení stala nespornými, naopak indikuje to povinnost žalobkyně prokazovat veškeré skutečnosti uplatněné právo zakládající, včetně své aktivní legitimace, v míře vyžadované českým procesním právem, tedy na hranici praktické jistoty. K nařízenému jednání se strana žalující jako ve všech předchozích případech nedostavila, čímž se připravila o možnost poučení soudem dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu, které se dle zákonné úpravy a ustálené judikatury vrcholných soudů poskytuje právě při nařízeném jednání. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nemá, zvlášť pak v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Postup soudu byl pro žalobkyni předem zřejmý z řady předchozích obdobných věcí (obdobných nároků, stejné žalobkyně, při totožném zastoupení a totožných procesních nedostatcích), nelze jej tedy ani v nejmenším považovat za překvapivý. Platné procesní právo stojí na ústavně založené zásadě ústnosti a zásadě rovnosti stran, tedy není jakéhokoliv důvodu vyhovovat snahám žalobců hromadně postupovaných pohledávek o vnucení jakési varianty quasipísemného procesu, ve které by soud profesionálně zastoupenou spornou stranu opakovaně poučoval a instruoval, co vše má tvrdit a co vše má dokládat, aby byla v řízení úspěšnou. Ostatně zástupce žalobkyně si byl na základě předchozích rozhodnutí nadepsaného soudu přesně vědom těch následků, které nastanou, pokud se nedostaví k jednání nebo nesplní své procesní povinnosti.Z doložených dohod s cestujícím je zřejmé, že žalovaný ve shora uvedených datech skutečně absolvoval jízdy bez platného jízdního dokladu a zavázal se z toho důvodu , Název zainteresované společnosti, . zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Výše přirážky pak plyne i ze smluvních přepravních podmínek. Za prokázanou lze mít i předžalobní výzvu zaslanou žalovanému.Na straně druhé ovšem žalobkyně neprokázala v řízení svou aktivní věcnou legitimaci. K prokázání nabytí pohledávky postoupením navrhla žalobkyně především notifikaci postoupení, nicméně přímo v samotné doložené notifikaci není postupovaná pohledávka žádným konkrétním způsobem identifikována (identifikace měla být provedena jedinečným číslem hlášenky/dohody s cestujícím) a nelze tak dovodit, jaké konkrétní pohledávky postupitelka žalobkyni prodala. V případě doložených výtisků elektronických dokumentů pak nelze vůbec učinit kvalifikovaný závěr, zda jeden dokument byl spojen s jiným či nikoliv. Především jde ovšem o notifikaci provedenou postupníkem, tedy nezpůsobilou k prokázání tvrzené skutečnosti (způsobilým průkazem postoupení pohledávky je prohlášení postupitele). Vzor právně účinné notifikace upravuje sama postupní smlouva ve své příloze č. 1 a takto danou formu se žalobkyně zavázala v čl. 5 postupní smlouvy bezpodmínečně dodržet, což se zjevně nestalo a vyvolává to již samo o sobě pochybnosti o realizaci postoupení. Podobně postoupení pohledávky ovšem nevyplývá ani z doložené postupní smlouvy, neboť žalobkyně nenavrhla jakýkoliv důkaz k tomu, zda by taková postupní smlouva, podléhající svou povahou zveřejnění v registru smluv, nabyla účinnosti (§ 6 odst. 1 zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv), a to navzdory tomu, že žaloby téže žalobkyně při stejném zastoupení byly ze stejného důvodu již opakovaně zamítnuty a žalobkyně si tak byla této povinnosti dobře vědoma. Dokládaný seznam postupovaných pohledávek pak představuje nikým neautorizovanou volně upravovatelnou tabulku v aplikaci Excel, která nebyla připojena k postupní smlouvě a která zjevně není soupisem postupovaných pohledávek (tj. přílohou č. 2 postupní smlouvy), neboť obsahuje pouze pohledávky za žalovaných. Může jít nanejvýš o data, která žalobkyně z této přílohy sama vyňala a sama s nimi též mohla nakládat a dle libosti upravovat. Právě postoupení pohledávek přitom musí být prokázáno bez nejmenších pochybností, neboť jednak původní věřitel pohledávek o řízení vůbec neví, jednak žalovaný prakticky nedisponuje námitkami, jimiž by mohl samotnou skutečnost postoupení napadat, neboť úkonu samotného se neúčastnil. Z důvodu výše uvedených tedy soud pro neprokázání aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně žalobu zamítl zcela.Zcela úspěšný žalovaný by měl vůči žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, nicméně na straně žalovaného soud žádné náklady řízení neshledal.