12 C 85/2024-39 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou včetně jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 465,35 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku s tím, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, žalobkyně dodávala žalované do odběrného místa na adrese , adresa, elektrickou energii, přičemž za tento uskutečněný odběr v období od , datum, do , datum, byla žalobkyní vystavena faktura znějící na částku 53 985,35 Kč, splatná dne 12. 4. 2023, na níž žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně se taktéž domáhala zaplacení poplatku ve výši 480 Kč za odeslání 2 upomínek k uhrazení dlužné částky po 240 Kč za každou z nich. Žalovaná dosud neuhradila ničeho i přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku.2. Opatrovník žalované ve svém písemném podání uvedl, že z doložené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené se žalovanou není zřejmé, kde k podpisu smlouvy došlo, neboť je ve smlouvě uvedeno toliko datum , datum, s jednoduchou parafou, o které dle názoru opatrovníka nelze s jistotou prohlásit, že se jedná o vlastnoruční podpis žalované. Vzhledem k nekontaktnosti žalované ovšem nemá opatrovník bližší informace o tom, zda žalovaná skutečně předmětnou smlouvu uzavřela či nikoli, přesto však opatrovník žalované s podanou žalobou nesouhlasil a soudu navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout.3. Soud v dané věci rozhodoval v souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání poté, co s tímto postupem obě strany souhlasily.4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN č. , hodnota, ze dne , datum, , jejíž nedílnou součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, má soud za prokázané, že žalobkyně dodávala žalované elektřinu do shora uvedeného odběrného místa, žalovaná tak byla povinna uhradit cenu za dodanou elektřinu. Z faktury VS , var. symbol, splatné ke dni 12. 4. 2023, je patrné, že žalobkyně za období od , datum, do , datum, vyúčtovala žalované za dodávku elektřiny do shora uvedeného odběrného místa částku 53 985,35 Kč, na níž žalovaná dosud neuhradila ničeho. Upomínkami ze dne , datum, a , datum, vyzvala žalobkyně k úhradě dlužných zálohových plateb, přičemž v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny účinnými od , datum, vyúčtovala za každou z těchto upomínek žalované poplatek ve výši 240 Kč. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , ta však na svůj dluh neuhradila ničeho.5. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k zaplacení celé účtované částky, tak leželo na žalované, kdy ustanovený opatrovník v tomto směru nikterak nerozporoval v žalobě uvedené nároky žalobkyně. K uplatněným námitkám opatrovníka žalované soud uvádí, že ve znění § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, není uvedení místa podpisu smlouvy podstatnou náležitostí smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, přičemž projev vůle účastníků smluvního vztahu je dostatečně určen specifikací odběrného místa na adrese uvedené žalovanou. Ohledně opatrovníkem zpochybněného podpisu žalované předmětné smlouvy soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 766/2020 ze dne 22. 6. 2021, dle něhož „pouhá pochybnost opatrovnice žalovaného sama o sobě není pro závěr o účinném popření pravosti podpisu na předložených listinách (resp. jejich kopiích) relevantní.“ Tedy pouhá pochybnost opatrovníka o pravosti podpisu žalované na smlouvě nelze považovat za tvrzení s bližším uvedením skutkových okolností, kterým by byla popřena pravost podpisu žalované.6. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou proto soud posoudil jako vztah vyplývající z uzavřené kupní smlouvy podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), za podmínek stanovených zejména § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. Na základě této smlouvy vznikla žalobkyni povinnost dodávat žalované elektrickou energii při současné povinnosti žalované hradit její cenu, v uvedeném rozsahu však žalovaná tuto povinnost nesplnila. Žalované taktéž v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně vznikla povinnost uhradit žalobkyni poplatek za upomínky o úhradu dlužných plateb. Žalovaná dlužné částky neuhradila, čímž se dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení, tedy ode dne následujícího po splatnosti předmětné faktury, úroky z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 2 179 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 3 300 Kč dle § 7 odst. 5 AT v celkové výši 9 900 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokátka žalobkyně je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokátky žalobkyně.