13 C 294/2023-79 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaný hradil příspěvek na výživu po dobu dvou let částkou 500 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, se jí narodila dcera , jméno FO, a dne , datum, syn , jméno FO, . K oběma dětem uznal otcovství žalovaný. Se žalovaným v , měsíc, , rok, ukončili soužití. Sama se v době podání žaloby zdržovala v , charitní dům, . Pobírá rodičovský příspěvek a žalovaný ji finančně nijak nepomáhá.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Své stanovisko odůvodnil tím, že se žalobkyní obnovili soužití v , měsíc, , rok, a v , měsíc, , rok, začali využívat služby azylového domu. Asi po dvou měsících začaly mezi nimi hádky a žalobkyně se i s dětmi odstěhovala do , město, .3. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“), není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.4. Cílem úpravy podle § 920 odst. 1 ObčZ je garantovat neprovdané matce určitý příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Matka dítěte má právo na výživu a doba poskytování výživy je omezena na dva roky. Počátek běhu této doby zákon váže na narození dítěte. Výchozím předpokladem pro plnění povinnosti výživy neprovdané matce je určitý vztah mezi matkou a otcem jejího dítěte. Podmínkou zde není soužití (či nesoužití) ve společné domácnosti. Důvodem pro přiznání výživného neprovdané matce není neschopnost matky samostatně se živit (tj. stav odkázanosti na výživu), ale skutečnost, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte dochází pravidelně ke snížení příjmů matky, které je žádoucí kompenzovat. Nejedná se o plnění vyživovací povinnosti v plném rozsahu podle kritérií zásadně shodné životní úrovně. Jediné zákonné kritérium pro toto výživné je hledisko přiměřenosti. Výživné se zpravidla plní v opětujících se částkách, nicméně výživné za dobu minulou lze stanovit jednorázovou částkou.5. Matka podala žalobu a k důkazu označila pouze rodní listy dětí, , smlouva, a výslech účastníků. Jiné důkazy neoznačila ani nepředložila. Z uvedených listin soud pouze zjistil, že nezletilá , jméno FO, se narodila dne , datum, a nezletilý , jméno FO, dne , datum, . Jako rodiče jsou u obou dětí uvedeni žalobkyně a žalovaný. Současně ze , smlouva, vyplývá, že , charitativní organizace, poskytla žalobkyni s dětmi ubytování v , charitní dům, . Naproti tomu žalovaný se dostavil k prvnímu jednání ve věci, kdy sděloval a doložil příslušnou smlouvou, že s matkou obnovili soužití a bydleli společně v , azylový dům, . Jiné důkazy nebyly soudu účastníky předloženy. Ani soud z vlastní iniciativy dotazy na Českou správu sociálního zabezpečení a Úřad práce České republiky nezjistil žádné podstatné informace pro posouzení nároku žalobkyně.6. Žalobkyně v řízení žádným způsobem neprokázala, že jsou u ní dány důvody pro přiznání výživného neprovdané matky ve smyslu § 920 ObčZ. Žalobkyně podala žalobu a od té doby byla zcela nečinná. Soud ve věci opakovaně nařizoval jednání (ve dnech 20. 11. 2023, 7. 3. 2024, 29. 4. 2024 a 24. 6. 2024), ke kterým se však žalobkyně nikdy nedostavila. S ohledem na nedostatečná skutková tvrzení a zejména na skutečnost, že žalobkyně ke svým tvrzením nepředložila téměř žádné důkazy, byl soud připraven žalobkyni při jednání poučit podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“) a vyzvat ji k doplnění svých tvrzení a k označení důkazů k prokázání tvrzení. Ovšem takové poučení nemohlo být žalobkyni poskytnuto právě proto, že se k jednání soudu opakovaně nedostavila. Soud tak nemá za prokázané, že by byl nárok žalobkyně na určení výživného neprovdané matky ve výši 500 Kč měsíčně důvodný, proto žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, když účastníci se k jednání soudu opakovaně nedostavili a v řízení zastoupeni nebyli, proto jim žádné náklady nevznikly.