13 C 312/2023-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby ji žalovaná zaplatila částku 15 755,12 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 488,83 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 805,90 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 999,52 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, částku 48 Kč a částku 755,60 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi [právnická osoba] credit, s.r.o., a žalovanou byla dne 21. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Na základě dodatku úvěrové smlouvy byla splatnost nově sjednána na den 5. 2. 2022, jistina byla snížena na částku 14 999,52 Kč a poplatky byly poníženy na částku 6 589 Kč. Naproti tomu se žalovaná zavázala vrátit věřiteli částku 21 588,52 Kč do 5. 2. 2022. Žalovaná neuhradila dlužnou částku řádně a včas. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2023. 2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi Emma´s credit, s.r.o., a žalovanou má soud za prokázané, že uvedená společnost se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 150,80 Kč ve lhůtě do 21. 10. 2021. Ze smlouvy vyplývá také vyplacení částky žalované na účet č. [bankovní účet]. Následně dodatkem ze dne 6. 1. 2022 došlo ke změně ve smluvních ujednáních, kdy výše nesplacené jistiny činila 14 999,52 Kč, poplatek 6 145,16 Kč a splatnost byla stanovena ke dni 5. 2. 2022. Stejně tak je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena na žalobkyni. Tyto důkazy uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují, když o jejich hodnověrnosti neměl soud žádné pochybnosti. 4. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou by byl posouzen jako vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“). Z obsahu této smlouvy vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky. Nárok na sjednanou smluvní pokutu by měl oporu v ustanovení § 2048 a následujících ObčZ. Smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek a je zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 15 000 Kč měla žalovaná uhradit tuto částku ve lhůtě do jednoho měsíce navýšenou o částku 2 150,80 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Ostatně obsahem samotné smlouvy o úvěru je informace o tom, že roční procentní sazba nákladů odpovídá u tohoto úvěru výši 596,65 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a následujících ObčZ, konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 ObčZ, přičemž podle § 1813 ObčZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 ObčZ, tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ustanovení § 588 ObčZ potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) toliko právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistiny spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., proto má žalobkyně právo pouze na částku 14 999,52 Kč s úrokem z prodlení. 5. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu smluvního úroku, poplatku a smluvní pokuty. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě měla větší úspěch žalovaná, když žaloba byla zamítnuta v rozsahu vyšším, než kolik bylo žalobkyni přiznáno. Z toho důvodu by měla právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, které ovšem žádné náklady nevznikly.