15 C 10/2024-17 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 6. října 2023, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 36 958,54 Kč, představující jednak z nevrácený úvěr 22 000 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina) a nezaplacený poplatek 14 958,54 Kč za poskytnutí úvěru. Podle žalobkyně uzavřel žalovaný dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „úvěrující“) smlouvu o úvěru. Úvěrující měla poskytnout žalovanému podle této smlouvy úvěr 22 000 Kč převedením z jejího bankovního účtu na bankovní účet žalovaného. Úvěr měl být splacen do 2021-11-25. Žalovaný do dnešního dne neuhradil nic. Žalobkyně měla nabýt žalované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s úvěrující dne , datum, . Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok blíže odůvodnila.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k jednání před soudem nařízenému na den 19. června tr., kdy pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo její právo, resp. právo postupitelky na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru v částce 14 958,54 Kč. Již proto bylo nutné žalobu v této části zamítnout pro neunesení břemen tvrzení, jež žalobkyni tížilo podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“).Ohledně celé žalované pohledávky pak soud nezjistil skutečnosti nasvědčující aktivní věcné legitimaci žalobkyně stejně, jako tomu bylo řadě jiných řízení vedených před zdejším soudem o obdobných nárocích žalobkyně (např. 10 C 74/2022, 11 C 43/2022, 15 C 393/2021, 15 C 334/2023). Žalobkyně totiž ani v tomto řízení neoznačila žádný důkaz, jímž by prokázala své tvrzení o sjednání smlouvy o postoupení žalované pohledávky, ačkoli důkazní břemeno v tomto směru jí tížilo podle § 120 odst. 1 OSŘ.Vzhledem ke všem těmto důvodům soud výrokem I. žalobu na zaplacení jistiny zamítl. S ohledem na akcesoritu úrokového příslušenství k žalované jistině, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení, když prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb. zjištěno nebylo.Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ).S ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazního návrhu před jednáním, resp. k poskytnutí lhůty na jednání k těmto úkonům v případě, že by soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. dubna 2022, čj. 25 Co 57/2022-52, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 4/2021, se stejným závěrem). Z ustanovení § 118a OSŘ je navíc zřejmé, že předmětné poučení a výzvy soud činí zásadně při jednání, nikoli před ním, či po něm (viz také výše odkazované usnesení Ústavního soudu a z mnoha např. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. října 2019, čj. 25 Co 297/2019–45, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 59/2019, nebo rozsudek téhož odvolacího soudu ze dne 3. února 2016, čj. 25 Co 369/2015–57, ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15C 115/2014). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádnou významnou skutečnost, pro kterou by bylo možné výjimečně prodloužit zákonem stanovenou lhůtu pro uplatnění tvrzení a navrhování důkazů v § 118b odst. 1 OSŘ, nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Z toho, že žalobkyně v žalobním návrhu souhlasila s tím, aby o žalobě bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání, nebo z toho, že o žalobě nejprve rozhodl zdejší soud v jiném obsazení (již zrušeným) elektronickým platebním rozkazem, nelze dovozovat jakékoli legitimní očekávání, procesně příznivého výsledku řízení (viz obdobně odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2013, čj. 25 Co 598/2013–87, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 115EC 564/2011). Žalobkyně jistě věděla podle výsledku jiných řízení, která se o jejích žalobách na vrácení úvěrů vedla před zdejším soudem (viz výše a řada další), jakými nedostatky její žalobní návrh obecně trpěl a jak řízení v takovém případě může dopadnout.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.