15 C 174/2024-21 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 8. března tr., se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 10 640 Kč, jakožto nevráceného úvěru 7 000 Kč (žalobkyní označováno také jako jistina), smluvní pokuty 840 Kč a smluvního úroku 2 800 Kč. Podle žalobkyně poskytla žalobkyně dne , datum, žalovanému úvěr v neuvedené výši převodem peněz na jeho účet. Žalovaný se pak měl zavázat této úvěr vrátit a zaplatit z něj smluvní úrok 40 %, a to v měsíčních splátkách v neuvedené výši. Dostal se však do prodlení a byl proto v souladu se smlouvou žalobkyní informován o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzván k jeho úhradě. To přes upomínku neučinil. Ve stejné smlouvě mělo být účastníky sjednáno právo na zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z částky v prodlení. Žalovaná smluvní pokuta byla počítána z jistiny za období od , období, Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále blíže odůvodnila.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil ani k jednání před soudem nařízenému na den 21. října tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Žalobkyně v rozporu s § 79 odst. 1 a § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) neoznačila důkazy k tvrzení o sjednání smlouvy. Pro neunesení důkazního břemene byla tedy výrokem II. zamítnuta žaloba na placení úroku 2 800 Kč a smluvní pokuty 840 Kč, neboť nárok žalobkyně pramenil právě z nezjištěného smluvního ujednání.Tvrzení žalobkyně o převodu částky, jež měla představovat žalovaný nedoplatek úvěru, na účet žalovaného bylo zjištěno ze sdělení banky žalovaného. Žalobkyni tedy podle § 2991 a násl. zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) svědčí právo na vydání toho, oč se žalovaný tímto převodem obohatil bez zjištěného právního důvodu.Splatnost těchto peněz je ovšem podle § 1958 odst. 1 OZ vázána na výzvu věřitelky k placení. Protože žalobkyně neoznačila důkazy ani k tvrzení o výzvách k zaplacení, vycházel soud v tomto směru z doručení žalobního návrhu, který lze považovat také za hmotněprávní výzvu k placení. K tomu došlo dne 7. května tr. Žalovaný měl tedy možnost zaplatit v souladu s výzvou do 15 dnů, tj. do 22. května tr. a protože tak neučinil, dostal se od 23. května tr. do prodlení v vydáním částky 7 tis. Kč. Zákonná výše úroku z prodlení byla v této době ovšem jen 14,75 %, nikoli žalovaných 15 %.Výrokem I. proto soud vyhověl žalobě na zaplacení - vydání obohacení v částce 7 000 Kč s úrokem z prodlení v poměru 14,75 % z této částky od 23. května tr. Ve zbytku zbylého úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta výrokem II. také pro neunesení důkazního břemene.O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 7 000 Kč s dalším úrokovým příslušenstvím, které ke dni vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 425,98 Kč, tedy v součtu 7 425,98 Kč a žalovaný ve vztahu k částce 3 640 Kč s dalším úrokovým příslušenstvím, které ke dni vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 1 141,47 Kč, tedy v součtu 4 781,47 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení činila 61 % a míra procesního úspěchu žalovaného 39 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 22 %.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 800 Kč; Odměnu svého zástupce, která je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč podle § 14b odst. 1, tedy v celkové výši 900 Kč; Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné první tři úkony právní služby, a to (podle závěrů Nejvyššího soudu, obsažených například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; dostupné na www.nsoud.cz) ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč, tedy celkem 300 Kč; Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhlené ve smyslu § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.Celkem se jedná o náklady 2 252 Kč, u nichž je žalovaný povinen žalobkyni nahradit 496 Kč (~22 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.S ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení je nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 v části občanskoprávní a obchodní) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek ze smluv v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší poskytnutého úvěru, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.