15 C 346/2023-102 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 23. října 2023, se žalobce domáhal proti žalovaným určení vlastnického práva podle výroku I. Žalobu podal jakožto hlavní intervent s ohledem na to, že mezi žalovanými již před zdejším soudem probíhá řízení vedené pod spisovou značkou , spisová značka, o určení téhož práva ke stejným nemovitostem, kde první žalovaná je v procesním postavení žalované a druhý žalovaný je v procesním postavení žalobce. Žalobce v odůvodnění žaloby uváděl skutečnosti, z nichž dovozoval, že má lepší právo k nemovitostem ohledně jejich vlastnictví. Současně žalobce uvedl, že je jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí, přičemž jeho vlastnické právo není žalovanými uznáváno a první žalovaná, jakožto předchozí rejstříková (katastrální) vlastnice, mu neumožňuje nemovitosti užívat. V této souvislosti žalobce odkazoval na další řízení související s nemovitostmi, a to řízení o zákazu zpeněžení předmětných nemovitostí vedené před Krajským soudem v Plzni pod spisovou značkou , spisová značka, a řízení o vyklizení předmětných nemovitostí vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou , spisová značka, .Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Každý z nich namítal existenci svého vlastnického práva k nemovitostem, ohledně nějž jsou před zdejším soudem vedena pod spisovými značkami , spisová značka, a , spisová značka, již dříve zahájená řízení. Oba žalovaní nesouhlasili s výkonem zástavního práva, díky němuž byl žalobce zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník, když žalobce v době vydražení nemovitostí věděl, že otázka vlastnictví k nemovitostem je s ohledem na zapsanou poznámku sporná.Po podání žaloby soud nejprve usnesením ze dne , datum, , řj. , číslo jednací, , spojil toto řízení s již dříve zahájeným řízením (výše zmíněné řízení , spisová značka, ) o žalobě 2. žalovaného proti 1. žalované. Stejným rozhodnutím bylo spojení řízení přerušeno k vyčkání výsledku rozhodnutí o žalobě 1. žalované proti žalobci o určení vlastnického práva 1. žalované k předmětným nemovitostem (vedeno pod sp. zn. , spisová značka, ), jež bylo zahájeno dne , datum, (tedy před zahájením tohoto řízení). Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , čj. , číslo jednací, , byl výrok o přerušení řízení změněn tak, že řízení se nepřerušuje. Následně usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, tr., čj. , číslo jednací, , byla tato věc vyloučena k samostatnému řízení.Pro rozhodnutí je významné právní hodnocení o neexistenci naléhavého právního zájmu na žalovaném určení, jež je nezbytnou podmínkou pro vyhovění žalobě podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“). Pokud je totiž žalobce vlastníkem zapsaným v katastru nemovitostí a je mu bráněno ve výkonu jeho vlastnického práva, musí jeho ochrany docílit jen žalobami na příslušné plnění. Vyhovění žalobě v této věci právní postavení žalobce nezmění. Ostatně tak již sám zjevně činí (řízení o vyklizení nemovitosti vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou , spisová značka, ). Pokud by snad žalovaní v těchto dalších řízeních hodlali zpochybnit vlastnické právo žalobce, je příslušná procesní aktivita na nich, neboť soud bude vždy primárně vycházet ze stavu katastru nemovitostí.Soud souhlasí s názorem žalobce v tom, že hlavnímu interventovi obecně přísluší se domáhat svého práva proti všem účastníkům dříve zahájeného řízení o stejném právu ve smyslu § 91a OSŘ. Pokud je však předmětem řízení určení, zda tu právo je, musí vždy být současně splněna podmínka existence naléhavého právního zájmu. A protože soud je povinen rozhodnout nejprve o hlavní intervenci, postačí již závěr o nesplnění této podmínky pro zamítnutí žaloby v této věci (hlavní intervenci).Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě měli žalovaní plný procesní úspěch a mají proto právo na plnou náhradu nákladů, potřebných k účelnému bránění svého práva před soudem.Protože soud na straně 2. žalovaného žádné náklady nezjistil, nepřiznal ve vztahu s žalobcem, právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.První žalované je pak žalovaný povinen nahradit tyto účtované náklady (§ 137 OSŘ): Odměnu jejího zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis vyjádření k žalobě) po 49 180 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu (počítáno z tarifní hodnoty 12 180 000 Kč, zjištěné podle žalobce znalecky – viz čl. 7.12 žaloby); Provozní výdaje tohoto zástupce nahrazované v paušální výši po 300 Kč za uvedené úkony ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce 1. žalované ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.Z těchto nákladů bylo žádáno k náhradě 119 741,60 Kč. O splatnosti k rukám zástupce 1. žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.Soud nemohl přiznat 1. žalované právo na další žádanou náhradu spočívající v nákladech cestovného 2 921,58 Kč a náhrady ušlého výdělku 5 243,53 Kč, neboť vznik těchto nákladů nebyl soudu doložen.