15 C 409/2023-23 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 18. října 2023, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 13 956 Kč, jakožto nevráceného úvěru (žalobkyní označeno jako nesplacená jistina) 12 000 Kč, smluvní pokuty 1 956 Kč, počítané v poměru 0,1 % denně ze zůstatku jistiny a úroku v částce 2 723 Kč. Stejnou žalobou se dále domáhala zaplacení nákladů na upomínání v částce 100 Kč a náhrady za náklady na vymožení pohledávky a náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši z poskytnutého úvěru za období od 24. prosince 2022 do 5. června 2023 v částce 803,84 Kč a dále v poměrné výši podle výroku I. Tyto platební povinnosti žalované dovozovala žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. , číslo, , uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „úvěrující“). Na základě této smlouvy měla úvěrující poskytnout žalované úvěr 12 000 Kč, který se měla žalovaná zavázat do 23. prosince 2022 vrátit a k tomu zaplatit 2 723 Kč. Při porušení této povinnosti byla žalovaná podle smlouvy také povinna zaplatit úvěrující smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny. Protože žalovaná úvěrující nic nezaplatila, vznikla jí povinnost zaplatit dále smluvní pokutu od 24. prosince 2022 do 5. června 2023, tj. v částce 1 956 Kč. Uvedené pohledávky byly smluvně postoupeny úvěrující dne , datum, žalobkyni.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 10. května tr. K jednání se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze strana žalující svou neúčast předem omluvila.Protože žalovaná neuznala žalovaný nárok, neučinila nesporným skutková tvrzení žalobkyně, ani nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a protože elektronický platební rozkaz, jímž bylo původně žalobě zdejším soudem vyhověno, byl jako nepravomocný zrušen usnesením zdejšího soudu ze dne 10. listopadu 2023, č. j. EPR 256660/2023-8, bylo nezbytné prokázat skutečnosti, tvrzené žalobkyní. Ustanovení § 79 odst. 1 a § 120 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) totiž ukládá účastníkům povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud nemůže před právním hodnocením vycházet jen ze skutkových tvrzení jednoho z účastníků občanského soudního řízení, pokud k tomu nejsou splněny zvláštní zákonem předepsané podmínky.Soud však po dokazování nezjistil, že by k tvrzenému ujednání mezi úvěrující a žalovanou došlo. Obsah žalobkyní k důkazu označené a předložené (zjevně) písemné smlouvy o úvěru měl být podle žalobních tvrzení stvrzen žalovanou tzv. verifikační platbou. Smlouva o úvěru (budeme-li jí takto souladně s žalobkyní právně hodnotit) nemusí být písemná, a proto její písemný text nemusí být podepsán oběma smluvními stranami. Z žádného žalobkyní označeného důkazu se ovšem nepodávalo, nebo podávat nemohlo, že by žalovaná potvrzovala vůli, být vázána právě zmíněným závazkem. Verifikační platba, resp. převod peněz z účtu žalované mohl prokazovat cokoli (pokud bychom přisvědčili argumentaci žalobkyně), anebo vůbec nic. Není proto možné uzavřít, že by žalovaná takové jednání ve vztahu k úvěrující učinila.Ani ostatní žalobkyní označené důkazy (důkazní prostředky) totiž tvrzené ujednání také z podstaty věci prokázat nemohly. Výpis z účtu prokazoval jen to, že z určitého účtu byla ve prospěch jiného určitého účtu odepsána částka, odpovídající tvrzenému úvěru. Že by ovšem disponentem (vlastníkem) jednoho z účtů byla právně žalovaná a že by se tak dělo právě v důsledku tvrzeného ujednání z této písemnosti ovšem zjistit nelze. Výpis o transakci totiž neprokazuje sjednání tvrzené smlouvy, nýbrž její možný následek. I zde jde ovšem také o možný následek nekonečné množiny jiných příčin. Příčina tohoto tvrzeného následku tedy zjevně tkví v písemnosti, označené jako smlouva o úvěru, jež ovšem tvrzení žalobkyně neprokazuje. Nebylo tedy zjištěno, že by to byla právě žalovaná, kdo měla úvěrující sdělit platební údaje pro převod žalované částky 12 000 Kč, ale ani to, že by se předmětná částka vůbec k žalované dostala.Obdobně soud hodnotil i žalobu na placení poplatku, smluvní pokuty a úroku. Ani ve vztahu k ní nebylo zjištěno sjednání této povinnosti s žalovanou, neboť ta měla být obsažena ve stejném ujednání, jako poskytnutí úvěrových peněz.Nárok na placení náhrady nákladů a úroku z prodlení (ale i smluvní pokuty) pak nevznikl (také) proto, že nebylo zjištěno prodlení žalované s placením peněžitého dluhu (a tedy ani porušení smluvní povinnosti) ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb.V souvislosti s označením důkazů je třeba zdůraznit, že břemeno důkazní, týkající se pozitivní skutečnosti (zde sjednání smlouvy a předání úvěru) tíží ve smyslu § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 OSŘ žalobkyni, nikoli žalované, po němž nelze požadovat, aby byť jen tvrdila, že žádnou smlouvu s úvěrující nesjednala. V této souvislosti lze odkázat na závěry, vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, zveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, str. 372, nebo ze dne 30. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 1807/2005, nebo ze dne 16. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010, anebo ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 33 Cdo 35/2007; všechna rozhodnutí zveřejněna i na webových stránkách: http://www.nsoud.cz/). Opačný přístup, tj. přitakání tvrzením žalobkyně, jež by nebyla podložena relevantními důkazy, by umožnil domoci se při procesní pasivitě žalované (což je v řízeních o těchto nárocích velice časté) v podstatě jakéhokoli peněžitého plnění jen na základě vlastních tvrzení o výši žalované pohledávky. Procesní předpisy ovšem takový postup umožňují pouze za splnění poměrně přísných podmínek, mezi něž patří prokazatelné seznámení žalované s uplatněným nárokem s patřičným procesním poučením (při vyhovění žalobě pro uznání nebo fikci uznání), anebo naopak zvýšená procesní aktivita žalobkyně (pro kontumační rozhodnutí). Nic z toho se v projednávané věci nestalo.Soud proto výrokem I. žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene (sjednání smlouvy a předání úvěrových peněz).Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.