15 C 5/2024-32 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. října 2023 na zaplacení 13 077,90 Kč, představující nevrácený úvěr 8 000 Kč, nezaplacený poplatek 2 669,90 Kč a smluvní pokuty 2 408 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení podle výroků I. a II. K odůvodnění žaloby uvedla, že dne , datum, uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na jejímž základě měla žalobkyně poskytnout žalovanému 8 tis. Kč zasláním na bankovní účet. Žalovaný se měl zavázat za poskytnutí úvěru uhradit poplatek 2 669 Kč. Úvěr a poplatek byly splatné dne 29. prosince 2022. Žalovaný podle žalobkyně úvěr nevrátil, kdy do dnešního dne ničeho neuhradil. Žalobkyně dále popsala průběh sjednání smlouvy. Ke smluvní pokutě žalobkyně uvedla odkaz na čl. 4.4.3 smlouvy, kdy tato činila 0,10 % denně z úvěru od 30. prosince 2022 do 26. října 2023.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně se nedostavil k jednání před soudem, nařízenému na den 26. srpna tr., resp. 25. září tr., když pouze neúčast žalující strany byla předem omluvena.Ani po dokazování soud nezjistil sjednání smlouvy účastníků. Žalobkyně sice popsala způsob kontraktace, který měl vyvrcholit schválením obsahu návrhu smlouvy žalovaným, neoznačila k němu však žádný důkaz. Prokázán zůstal jen převod částky 8 tis. Kč žalobkyní na účet žalovaného.Pro neunesení důkazního břemene, jež žalobkyni tížilo podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) proto soud výrokem II. zamítnul žalobu na placení poplatku a smluvní pokuty.Protože nebyl zjištěn žádný právní důvod, pro který by se žalovanému mělo dostat obohacení v částce 8 tis. Kč od žalobkyně, je žalovaný podle 2991 a násl. zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) povinen jej žalobkyni vydat podle její výzvy ve smyslu § 1958 OZ.Soudem ovšem nebylo zjištěno dřívější doručení výzvy k placení, než pokusem poštovního doručovatele o doručením žaloby dne 10. ledna tr. Žalovaný, do jehož sféry dispozice se tímto žaloba s výzvou k placení dostala, byl tedy povinen zaplatit uvedenou částku žalobkyni podle § 1958 odst. 2 OZ nejpozději 11. ledna tr. a do prodlení s placením peněžitého dluhu se tak dostal teprve 12. ledna tr., kdy byla výše úroku z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. již jen 14,75 %. Ohledně úroku z prodlení před touto dobou a ve vyšším poměru proto soud žalobu výrokem II. zamítl také pro neunesení důkazního břemene, resp. pro nedůvodnost.Výrokem I. pak soud vyhověl žalobě na zaplacení - vydání částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 12. ledna tr. do zaplacení. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kritéria poměru procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 8 000 Kč s dalším úrokovým příslušenstvím, které ke dni vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 828,58 Kč, tedy v součtu 8 828,58 Kč a žalovaný ve vztahu k částce 5 077,90 Kč s dalším úrokovým příslušenstvím, které ke dni vyhlášení rozsudku dosáhlo částky 1 256,68 Kč, tedy v součtu 6 334,58 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného peněžitého předmětu řízení činila 58 % a míra procesního úspěchu žalovaného 42 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 16 %.Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 800 Kč; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu s § 151 odst. 2 OSŘ podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis výzvy k plnění a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč podle § 14b odst. 1; tedy v celkové výši 900 Kč; Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné první tři úkony právní služby, a to (podle závěru Nejvyššího soudu, obsaženého například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; dostupné na www.nsoud.cz) ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100; tedy celkem 300 Kč; Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhlené ve smyslu § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.Celkem se jedná o základ 2 252 Kč, z nějž je žalovaný je povinen žalobkyni nahradit poměrnou část 361 Kč (~16 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.S ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení je nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016, (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 části občanskoprávní a obchodní) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek ze smluv v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší poskytnuté jistiny, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.