17 C 295/2024-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 6. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím, když žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně spol. , právnická osoba, , IČ , IČO, , dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se ho zavázala splatit do 8. 2. 2023 s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaná však finanční prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně do 8. 2. 2023 nevrátila. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně spol. , právnická osoba, , IČ , IČO, , dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaná se ho zavázala splatit do 29. 8. 2023 s poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaná však finanční prostředky poskytnuté právní předchůdkyní žalobkyně nevrátila. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K soudem nařízenému jednání se žalobkyně ani žalovaná nedostavily.3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), avšak k důkazům nenavrhla ničeho, důkazy ani neoznačila, přestože soud žalobkyni usnesením ze dne 19. 9. 2024, č. j. 17 C 295/2024-14 k tomuto vyzval. Soud proto nařídil jednání, v rámci kterého měl v úmyslu žalobkyni poučit dle příslušných ustanovení zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) k označení důkazů prokazujících, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, k označení důkazů, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a rovněž žalobkyni poučit o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Soud tak dospěl k závěru, že nemá za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, ani že došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Závěrem soud dodává, že k označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde žádný neuvedla. Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Soud si přitom nemůže svévolně vybírat, které z přiložených listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže) k důkazu provede a které nikoliv. Ze všech výše uvedených důvodů byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, stejně jako ze shodných důvodů v mnoha dalších řízeních vedených u zdejšího soudu.4. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ., když plně procesně úspěšná byla žalovaná. Žalovaná však žádné náklady neuplatňovala a dle názoru soudu jí ani žádné nevznikly.