17 C 345/2024-12 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení výživného, které je jí hrazeno. O výši výživného bylo naposledy rozhodnuto , rozhodnutí státní instituce, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , kdy mimo jiné, byla výše výživného žalovanému stanovena na částku 5 600 Kč měsíčně. Žalobkyně žádá o zrušení vyživovací povinnosti z důvodu, že se stala zaměstnankyní , název zaměstnavatele, , dne , datum, uzavřela smlouvu na hlavní pracovní poměr. Žalobkyně navrhovala zrušení vyživovací povinnosti k datu , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) bez nařízení jednání.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o důvodnosti podané žaloby. Z , rozhodnutí státní instituce, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , bylo zjištěno, že žalovaný je otcem žalobkyně a uvedeným rozsudkem mu byla uložena povinnost platit na výživu žalované částku 5 600 Kč měsíčně. Z doložené pracovní smlouvy je zřejmé, že žalobkyně uzavřela pracovní smlouvu dne , datum, .. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně.4. Podle § 911 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 163 OSŘ rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.5. V dané věci soud dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, neboť vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá pouze po dobu, pokud děti nenabudou schopnosti samy se živit. Za dané situace, tedy tehdy, kdy žalobkyně je zletilá a je schopna se zapojit do pracovního procesu, soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost zanikla. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k předmětu řízení leželo na žalovaném, který žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil, z výše uvedených důvodů proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, podle něhož by měla plně úspěšná žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu vzniklých nákladů řízení. Žalobkyně však žádné náklady řízení neuplatnila a z obsahu spisu má soud za to, že žalobkyni ani žádné náklady nevznikly.