17 C 61/2023-39 — Okresní soud v Chebu

1. Manželka návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 9. 11. 2023 požádala o rozvod manželství, které s manželem uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce]. Uvedla, že z manželství se nenarodily žádné děti, dále, že s manželem již více, než 10 let nežije ve společné domácnosti. Manželství již neplní žádnou ze svých funkcí, proto považuje za nutné manželství rozvést. 2. Manžel se k návrhu manželky nevyjádřil. Žaloba jakož i předvolání k jednání mu bylo doručeno na adresu trvalého pobytu. 3. Z provedených listinných důkazů, konkrétně z oddacího listu bylo prokázáno, že manželství bylo uzavřeno dne [datum]. Z manželství se nenarodily žádné děti. Z účastnického výslechu manželky pak soud zjistil, že manželka považuje manželství za nefunkční zhruba 10 let, společné soužití jakož i společné hospodaření a intimní soužití ukončili manželé před 10-ti lety. Manželka považuje manželství za nefunkční, sdělila, že nelze očekávat obnovu manželského soužití. S manželem po dobu 10-ti let nejsou v kontaktu, nezná současné bydliště manžela, ani o něm nic neví. Z výslechu svědka [jméno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že manželku s manželem po dobu 7-8 let svědek nikdy neviděl, potvrdil, že manželka žije v domácnosti sama. 4. Vzhledem k tomu, že manželka je státní občankou Vietnamské socialistické republiky, byl ve věci dán cizí prvek. Při posouzení mezinárodní příslušnosti soudu k rozhodování o rozvodu manželství, stejně jako v otázce aplikace hmotného práva, soud vycházel z čl. 20 odst. 2 Smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (publikované pod č. 98/1984 Sb.), dle něhož jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, justiční orgán, u něhož probíhá rozvodové řízení, rozhoduje podle právního řádu svého státu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. Vzhledem k tomu, že oba manželé měli v době podání návrhu bydliště na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost taktéž soudů České republiky, přičemž při rozhodování bude aplikováno hmotné právo české republiky. 5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 6. Soud po zhodnocení provedených důkazů, zejména účastnického výslechu manželky ve spojení s výpovědí svědka, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství dle § 755 odst. 1 OZ. Manželka uvedla, že manželství je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Délku nefunkčnosti manželství potvrdil svědek, o jehož věrohodnosti neměl soud žádné pochybnosti. Příčinou rozpadu manželství bylo dle názoru soudu vzájemné citové odcizení, které vedlo až k ukončení manželského soužití. 7. Pro úplnost soud k procesní pasivitě manžela uvádí, že každý je povinen si zajistit způsob, jímž bude vyrozumíván o doručení soudních písemností, například tím, že oznámí svou aktuální adresu pro doručování orgánu evidence obyvatel adresu či pověří jinou osobu k přebírání písemností. Pokud tak neučiní, vystavuje se riziku, že ponese případné nežádoucí důsledky své procesní pasivity. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále„ ZŘS“), podle něhož účastníci řízení o rozvod manželství nemají vůči sobě zásadně právo na náhradu nákladů řízení.