20 C 72/2024-28 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 27. 5. 2024, ve znění jejího upřesnění podáním ze dne 22. 11. 2024, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 275,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně, počítaným z uvedené částky za dobu od 13. 1. 2024, a to z titulu čerpaného a žalovaným nesplaceného úvěru, poskytnutého mu právním předchůdcem žalobkyně - společností , právnická osoba, , kdy posléze pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, ve věci zůstal zcela pasivní, jednání nařízeného na den 3. 12. 2024 se nezúčastnil.3. Soud pak za popsané naprosté procesní pasivity žalovaného, který, ač rovněž zatížen povinností tvrzení a břemenem důkazním, v žádném směru nevyvracel obsah žalobních tvrzení, z dále popsaných písemných důkazních prostředků, předložených žalobkyní, zjistil skutkový stav v zásadě odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že distančně, prostřednictvím internetové sítě – elektronických prostředků přes webový portál www.ferratum.cz byla dne 10. 8. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru, na základě které úvěrující, jak vyplývá z potvrzení o platbách, převedl žalovanému na jím označený účet č. , č. účtu, , částku 50 000 Kč a 500 Kč, které měl žalovaný splácet spolu s denními úroky ve výši 0,4026 %, tj. ve výši 146,95 % ročně, v minimálních stanovených splátkách, splatných vždy do 15 dnů od data výpisu, zaslaného žalovanému úvěrujícím. Žalovaný nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že svůj dluh řádně nesplácel a na tomto celkem uhradil toliko částku 7 338 Kč. Vzhledem k uvedenému úvěrující dluh žalovaného učinil splatným najednou, na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 ve znění jejího dodatku ze dne 18. 11. 2021 pohledávku za žalovaným, vyčíslenou částkou 74 275,39 Kč a sestávající z neuhrazené jistiny, poplatků, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání, postoupil žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměl přípisem ze dne 16. 2. 2024. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění uvedeného dluhu a nákladů zastoupení žalobkyně advokátem předžalobní výzvou z téhož dne.4. Právní vztah mezi úvěrujícím a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Nadepsaný soud uzavírá, že předmětná smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek, je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 50 500 Kč ve formě revolvingového úvěru měl žalovaný v souhrnu v případě roční úhrady uhradit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru navýšenou o úroky ve výši 146,95 % ročně, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry - dle přehledu ČNB, veřejně přístupného na webových stránkách banky, činila ve stejné době v případě obdobných úvěrů, poskytovaných bankami, výše úrokové sazby 9,57 % ročně. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, obdobně tak, jako Krajský soud v Plzni jako soud odvolací judikoval ve svých rozhodnutích ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124 či ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84, týkajících se věcí obdobných, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti na ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) toliko právo na vydání toho, co její právní předchůdce sám plnil na základě smlouvy, jež nebyla platná a co doposud nebylo žalovaným splaceno, soud proto žalobě vyhověl co do částky odpovídající právě rozdílu poskytnuté jistiny a žalovaným realizovaných plateb, spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu úroků, žalovaným uskutečněné platby nelze započítat na nic jiného než na úhradu jistiny úvěru.5. Výrok o náhradě nákladů řízení je předně odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila zasláním předžalobní upomínky (viz výše), pak výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 972 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. by činila odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 4 100 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby by dle § 13 cit. vyhlášky zástupci žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 3 x 300 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %. Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch/neúspěch v rozsahu 58 % ku 42 % bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílovým 16 % nákladů žalobkyní požadovaných. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.