31 C 216/2024-43 — Okresní soud v Chebu

1. Zástavní věřitelka se domáhala soudního prodeje zástavy s tím, že uzavřela s , jméno FO, , nar. , datum, (zástavním dlužníkem) dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla zástavní věřitelka dlužníkovi úvěr 2 320 000 Kč. Ve smlouvě o úvěru byla dohodnuta povinnost dlužníka hradit z půjčených peněžních prostředků úroky ve výši 14,50 % p. a. Dlužník byl povinen úroky hradit částečnými pravidelnými měsíčními splátkami po 10 000 Kč s tím, že zbylé úroky přirůstají k jistině. První splátka byla splatná do 31. 3. 2024 a další byly splatné vždy do konce následujícího kalendářního měsíce. Dlužník splátky úroku alespoň v minimální výši nehradil. Nezaplacením částečné splátky úroku ve výši 10 000 Kč, která byla splatná dne 31. 3. 2024 ani do 30 dnů po její splatnosti, došlo k zeplatnění celého úvěru dne , datum, . Od 1. 5. 2024 má zástavní věřitelka nárok též na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě o úvěru. Dlužník splátky úroků nehradil ani nadále. První platbu provedl až dne 2. 8. 2024. Od 1. 5. 2024 má tedy zástavní věřitelka vedle smluvního úroku nárok i na zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. (odstavec 5.2 smlouvy o úvěru) a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné části jistiny úvěru (2 320 000 Kč). Smluvní úrok z částky 2 320 000 Kč od 27. 3. 2024 (poskytnutí úvěru) do 13. 10. 2024 činí 183 407 Kč, zákonný úrok z prodlení 154 693 Kč a smluvní pokuta 382 800 Kč. Od zákonného úroku z prodlení odečítá zástavní věřitelka částečné platby dlužníka uhrazené po 1. 5. 2024 v celkové výši 40 000 Kč (dne 2. 8. 2024 částka 20 000 Kč, dne 19. 8. 2024 částka 20 000 Kč) v souladu s ustanovením § 1932 odst. 1 občanského zákoníku. Spolu s nesplacenou jistinou činí po započtení plnění dlužníka ke dni 13. 10. 2024 celkový splatný nárok zástavní věřitelky vůči dlužníkovi 3 000 900 Kč. Uvedená pohledávka zástavní věřitelky je zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalovaných uvedené ve výroku rozsudku. Zástavní věřitelka se proto domáhá soudního prodeje zástavy, o čemž zástavní dlužníky dopředu vyrozuměla.2. Podle § 356 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.3. Podle § 358 odst. 1 z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.4. Z listin předložených zástavní věřitelkou dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Smlouvou o úvěru ze dne , datum, s úředně ověřenými podpisy má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela zástavní věřitelka s obligačním dlužníkem, zástavní věřitelka na základě této smlouvy poskytla obligačnímu dlužníkovi částku ve výši 2 320 000 Kč (viz potvrzení banky o provedených transakcích). Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne , datum, s úředně ověřenými podpisy má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela zástavní věřitelka se zástavními dlužníky, přičemž touto smlouvou zřídili zástavní právo k zástavě, a to k zajištění pohledávky zástavní věřitelky za obligačním dlužníkem, vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru. Výpisem z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že zástavní dlužníci jsou vlastníky zástavy a že došlo ke vkladu zástavního práva smluvního ve prospěch zástavní věřitelky, a to na základě shora citované smlouvy. Z negativního tvrzení zástavní věřitelky soud zjistil, že obligační dlužník neuhradil sjednané splátky a tím se dle čl. 4. 2. smlouvy o úvěru stal celý dluh splatný dne 30. 4. 2024. Dopisy ze dne 13. 10. 2024 a podacími lístky ze dne 16. 10. 2024 má soud za prokázané, že těmito zástavní věřitelka oznámila zástavním dlužníkům započetí výkonu zástavního práva.5. Podle § 356 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.6. Podle § 358 odst. 1 z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.7. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 4377/2009, kdy uzavřel, že „v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o. s. ř.“.8. V daném případě zástavní věřitelka doložila shora uvedenými důkazy existenci zajištěné pohledávky založené smlouvou o úvěru ze dne , datum, za zástavním dlužníkem. Dále zástavní věřitelka doložila smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne , datum, , jakož i výpisem z katastru nemovitostí, že pohledávka za zástupci je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku I. tohoto usnesení. Přitom v daném řízení nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy zakládající zajištěnou pohledávku. Soud proto s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl.9. O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 28/14 z 20. 8. 2014, III. ÚS 68/16 z 10. 5. 2017).