9 C 125/2023-47 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vyklizení nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že je vlastníkem této nemovitosti, když na nemovitosti vázne věcné břemeno výměnku – reálné břemeno na dobu života výměnkáře, který žalobkyni nemovitost na základě darovací smlouvy ze dne , datum, daroval a který je bývalým manželem žalobkyně. Současně s darovací smlouvou bylo sjednáno věcné břemeno výměnku, obě smlouvy byly uzavřeny v době trvání manželství. Žalobkyně uváděla, že výměnek spočívá v bezplatném, neomezeném doživotním užívání dotčených nemovitostí a jejich veškerých součástí, příslušenství a zařízení výlučně jen výměnkářem, kdy ona není oprávněna poskytnout nemovitost do užívání dalším osobám. Dále žalobkyně uváděla, že jí byl znemožněn přístup do nemovitosti, byly vyměněny klíče do nemovitosti, nebylo jí umožněno užívat nemovitost s dětmi, jejichž otcem je výměnkář. Žalobkyně vyzvala výměnkáře, aby neumožnoval užívat nemovitost třetím osobám, kdy nemovitost užívala a užívá žalovaná, přítelkyně výměnkáře. Po této žalobkyně požadovala v případě dalšího užívání nemovitosti částku ve výši 5 000 Kč měsíčně za užívání nemovitosti, součástí a příslušenství. Na požadavek žalobkyně nebylo reagováno, proto byla podána žaloba.2. Žalovaná v rámci svého vyjádření mimo jiné potvrdila, že nemovitost užívá s jejím nezletilým synem a výměnkářem, žijí v předmětné nemovitosti od konce roku , rok, , za užívání nic neplatila a neplatí. Podílí se na chodu domácnosti, údržbě a pomáhá se starat o děti žalobkyně a výměnkáře. V minulosti se měla žalobkyně vyjádřit tak, že žalovaná nemovitost užívat může.3. V rámci prvého konaného jednání bylo jednoznačně zřejmé, že žalovaná s žalobkyní jsou ochotny a schopny se dohodnout, soudem proto byla poskytnuta lhůta pro zaslání návrhu na schválení smíru, kdy vzhledem k obsahu smlouvy o zřízení výměnku byl nutnou náležitostí souhlas výměnkáře k užívání nemovitosti třetí osobou, tedy žalovanou, družkou výměnkáře. Souhlas stran výměnkáře nebyl udělen (byť právní normy soukromého práva jsou zásadně dispozitivní, přičemž strany se mohou při úpravě svých práv a povinností od právních norem soukromého práva odchýlit, jestliže to zákon nezakazuje), bylo proto pokračováno v řízení, v rámci něhož pak byl soudem zjištěn následující skutkový stav. Za nesporné strany označily skutečnost, že mezi žalobkyní a , jméno FO, (výměnkářem) byla uzavřena darovací smlouva se smlouvou o zřízení výměnku, která byla vložena do katastru nemovitostí, kdy údaje v tomto uvedené jsou stále platné, dále byla nespornou označena skutečnost, že žalovaná užívá nemovitost se svým synem. Spornou zůstala otázka, zda žalovaná užívá nemovitost oprávněně či neoprávněně. Žalovaná v rámci konaného jednání sama uváděla, že neexistuje žádný právní titul, na základě kterého by byla oprávněna užívat nemovitost se svým nezletilým synem, pouze v minulosti jí měla dát žalobkyně ústní souhlas k užívání nemovitosti, přičemž k tomuto však nebyly ani po poučení soudem navrženy žádné důkazy. Žalovaná rovněž uvedla, že je připravena se z nemovitosti odstěhovat. Žalobkyně navrhla provedení důkazu výslechem účastníků a provedení důkazu odpovědi výměnkáře, kdy na výzvu soudu, jaké skutečnosti provedením těchto důkazů mají být zjištěny, ničeho neuvedla, proto byly návrhy žalobkyně na provedení těchto důkazů z důvodu nadbytečnost zamítnuty.4. Podle § 1012 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.5. Podle § 1042 OZ se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.6. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu aplikoval v daném případě shora uvedenou zákonnou úpravu, když dospěl k závěru, že žalovaná zasahuje do vlastnického práva žalobkyně neprávem, když užívá a obývá ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovanou nemovitost, která je ve vlastnictví žalobkyně, a to bez jakéhokoliv právního důvodu, proto soud žalobu považuje za podanou důvodně. Žalobkyně má proto právo na ochranu proti žalované, která do jejího vlastnického práva neoprávněně zasahuje. Skutečnosti uváděné žalovanou resp. jejím zmocněncem – výměnkářem – ohledně sporů a neshod v minulosti, jsou v daném řízení irelevantní. V tomto řízení, jehož předmětem je vyklizení nemovitosti, se těmito skutečnostmi nelze zabývat. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl. Lhůta k vyklizení pak byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), když soud dospěl k závěru, že určí lhůtu k vyklizení delší, a to 30 dnů, když žalovaná užívá nemovitost s nezletilým dítětem a navíc s touto lhůtou souhlasila i žalobkyně.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, má tak vůči žalované právo na plnou náhradu uplatněných nákladů řízení. Byť žalované nebyla zaslána předžalobní výzva, soud dospěl k závěru, že v daném případě z konání žalované v době, která předcházela žalobě (a vzniku povinnosti k předžalobní výzvě), nebylo možné usoudit, že žalovaná je ochotna nemovitost vyklidit a za takových okolností je pak přiměřené uzavřít, že předžalobní výzva by nenaplnila předpokládaný účel, jímž je mimosoudní vyřešení sporu, aniž by vznikly náklady řízení. Náklady řízení tak spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč dle ust. § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) a dále dle ust. § 7 a § 9 odst. 1 AT za 3 úkony (převzetí věci, sepis žaloby, 1x účast při jednání) po 1 500 Kč, celkem 4 500 Kč, a dále paušální náhradě hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 AT, celkem 900 Kč. Advokátka žalobkyně je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokátky žalobkyně.