11 C 155/2025-28 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vyklidit dům uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný jej dříve užíval na základě svolení žalobkyně jako její syn, nicméně toto svolení žalobkyně posléze odvolala, neboť žalovaný žalobkyni napadá a žádným způsobem se nepodílí na nákladech bydlení.Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání.Z doložených důkazních listin dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dle výpisu z katastru nemovitostí je žalobkyně výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti.Podle § 1042 občanského zákoníku vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru o důvodnosti podané žaloby, když žalobkyně prokázala své vlastnické právo k předmětnému rodinnému domu, do něhož je ze strany žalovaného v rozporu se zákonem zasahováno trvajícím užíváním bez právního důvodu, když žádný titul k užívání nemovitosti ani netvrdil, ani neprokazoval. Soud tedy žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost dům vyklidit ve lhůtě stanovené v § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč dle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a dále v paušální náhradě hotových výdajů spojených s podáním žaloby ve výši 300 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.