11 C 216/2025-19 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . došlo prostřednictvím webového portálu , Anonymizováno, k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě úvěrující přenechala žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 4. 4. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 139,99 Kč a spolu s úrokem ve výši 503,01 Kč. Žalovaný však svému závazku nedostál, a proto se žalobkyně domáhala jeho úhrady včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení s tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě postupní smlouvy ze dne 7. 5. 2025 od společnosti , právnická osoba, ., která ji nabyla postupní smlouvou z téhož dne od úvěrující.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se strana žalující nedostavila, čímž se připravila o možnost poučení soudem dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu, které se dle zákonné úpravy a ustálené judikatury vrcholných soudů poskytuje právě při nařízeném jednání. Žalobkyně přitom s jedinou výjimkou nenavrhla žádné důkazní prostředky k prokázání svých sporných tvrzení (žalovaný se nevyjádřil, tudíž žádné žalobní tvrzení neučinil nesporným). Nenavržené důkazy soud v civilním sporném řízení zásadně provádět nesmí, zvlášť pak v případě, kdy by tím v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou projednací zvýhodnil odborně zastoupeného profesionála proti nezastoupenému laickému spotřebiteli. Postup soudu byl pro žalobkyně zřejmý z řady předchozích obdobných věcí, nelze jej tedy ani v nejmenším považovat za překvapivý.K důkazu bylo navrženo toliko vyžádání sdělení o majiteli účtu č. , č. účtu, , nicméně nebylo žádného důvodu k provedení tohoto důkazního prostředku za situace, kdy žalobkyně v řízení vůbec neprokazovala svou aktivní věcnou legitimaci, tedy že by jí svědčilo právo žalobou uplatněné. Tyto posléze uvedené sporné skutečnosti prokázány ani být nemohly, neboť žalobkyně jejich prokazování vůbec nenavrhla (viz bod C návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyhrazený pro označení důkazů, jak si toho je sama žalobkyně vědoma, neboť v jeho rámci sama jeden důkazní návrh učinila). Soud si přitom nemůže o své vůli vybírat, které z volně přiložených skenovaných listin (viz bod H návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který žádné důkazní návrhy obsahovat nemůže, neboť v tomto ohledu nejde vůbec o procesní podání obsahující procesní úkon žalobkyně, nýbrž pouze o automaticky vygenerovaný seznam via facti připojených listin, který může sice někdy obsahovat některé z navržených důkazů, byť jen ty v elektronické podobě, ale současně i řadu dalších nedůkazních dokumentů, př. různé plné moci, pověření, osvědčení o registraci, vyúčtování, různé propagační materiály a další pestré přílohy, leckdy bez jakékoliv vazby k předmětu řízení, stejně tak ovšem žádné důkazy obsahovat vůbec nemusí) k důkazu provede a které nikoliv. Lze tak uzavřít, že soud nemohl žalobě vyhovět pro neunesení břemene důkazního v otázce aktivní věcné legitimace, neboť žalobkyně v tomto směru přes výzvu soudu nenavrhla žádné důkazy k základní sporné otázce nabytí uplatněné pohledávky od úvěrující, kdy bez jejího prokázání nemá smyslu zabývat se dalšími skutečnostmi. Soud tedy žalobu, stejně jako v mnoha předchozích případech pro totožný nedostatek zamítl.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo plně úspěšnému žalovanému. Na straně žalovaného ovšem soud žádné náklady řízení neshledal.