15 C 123/2025-29 — Okresní soud v Chebu

Návrhem ze dne 4. června tr., doručeným zdejšímu soudu dne 12. června tr., se navrhovatel domáhal rozvodu manželství účastníků s odkazem na neshody, nadměrné užívání alkoholu a nevěru.Na jednání před soudem dne 8. září tr. navrhovatel vzal svůj návrh zpět s vysvětlením, že věří v obnovu manželského soužití po domluvě účastníků, případně s pomocí manželské poradny. Přitom poukazoval na ovlivnění své manželky jejím současným druhem, na ovlivnění psychického stavu syna účastníků jednáním své manželky, spočívajícím v navazování kontaktů s jinými muži a na to, že jeho manželka podléhá konzumaci alkoholu. Návrh na rozvod měl podat v rozsušení bezprostředně poté, co nevěru manželky zjistil.Manželka navrhovatele na témže jednání také navrhovala rozvod manželství (od té doby v procesním postavení navrhovatelky). Se zpětvzetím návrhu ze dne 4. června tr. proto nesouhlasila. Uvedla, že v současné době již žije v jiném partnerském vztahu a soužití s navrhovatelem odmítala pro předchozí napadání navrhovatelem a jeho psychický nátlak. Navrhovatelka odmítla také jakoukoli mediační pomoc řešení konfliktů s navrhovatelem.Usnesením vyhlášeným na jednání soud rozhodl o neúčinnosti zpětvzetí návrhu navrhovatelem ve smyslu § 387 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „ZŘS“) když vážné důvody nesouhlasu navrhovatelky se zpětvzetím návrhu lze spatřovat v jí tvrzené nesnesitelnosti soužití s navrhovatelem, pro které odmítala jiné řešení, než rozvod manželství.Po dokazování soud zjistil skutečnosti, které odůvodnily závěr o rozvratu manželství účastníků. Výslechy účastníků potvrdily jejich nesmiřitelné postoje při hodnocení vlastností druhého z manželů, manželskou odluku, dlouhodobé neshody, jež se týkaly jak společného soužití a hospodaření, tak vztahu ke společnému, nyní již zletilému synovi, a neochotu navrhovatelky k obnově manželského soužití.Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za své skutkové zjištění v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) ve spojení s § 1 odst. 3 ZŘS, že manželská odluka trvá již 11 měsíců a že navrhovatelka žije v partnerském vztahu s jiným mužem.Z oddacího listu pak soud zjistil, že prohlášení účastníků o manželství před příslušným orgánem veřejné správy bylo učiněno dne , datum, .Za rozvrat manželství je zřejmě nezbytné považovat také to, že přinejmenším jeden z manželů se nechce chovat tak, aby byl plněn účel manželství. Výslechy účastníků potvrdily jejich odlišné představy o vnímání druhého, jež byly v zásadě jen negativní. Negativně bylo účastníky hodnoceno také jejich společné soužití. Navrhovatelka uvedla konkrétní skutečnosti, pro které již nechce obnovit společné soužití s navrhovatelem. Ty však nebylo nutné prokazovat, neboť pro rozhodnutí soudu postačilo zjištění, že rozvrat manželství byl objektivně způsoben také neochotou navrhovatelky obnovit manželské společenství pro přinejmenším verbální napadání navrhovatelem. Tomu nasvědčuje také chování navrhovatele na zmíněném jednání před soudem jak při jeho vyjádřeních a výpovědi hodnotících jednání navrhovatelky, tak i při reakcích na vyjádření a výpověď navrhovatelky. Navrhovatel se projevoval konfrontačním, až zastrašovacím způsobem, což nelze omluvit ani emocionálním zatížením způsobeným rozvodovým řízením. Právě pro tyto projevy právě toho z manželů, který nakonec s rozvodem nesouhlasil, lze také pochybovat o tom, že by bylo vůbec možné dospět k jakémukoli smíru účastníků, či dokonce k obnovení soužití. Fungování manželství totiž zahrnuje v základu existenci společenství, kde dochází k participaci na řešení každodenních problémů, vzájemné pomoci, empatii k problémům a případným slabostem druhého atd. To ve vztahu účastníků jistě nalézt nelze.Protože navrhovatel v zásadě uváděl jen ty skutečnosti, jež podporovaly výše uvedený závěr o rozvratu manželství účastníků, nebylo také nutné je prokazovat. Jeho postoj ovšem potvrzoval hodnocení navrhovatelky o existenci jeho psychického nátlaku. Samotné zahájení řízení o rozvodu návrhem ze dne 4. června tr., který byl ovšem soudu doručen osobně navrhovatelem až 12. června tr., osm měsíců po začátku manželské odluky, vylučuje závěr o momentálním emocionálním ovlivnění k takovému jednání. Následné zpětvzetí návrhu, k němuž ovšem došlo až tři měsíce po zahájení řízení na jednání před soudem, na němž byl přítomen také syn účastníků, snaha navrhovatele o podrobnou prezentaci všech tvrzených neřestí navrhovatelky na tomto jednání a jeho žádost o odročení jednání k zajištění přítomnosti své procesní zástupkyně, kterou ovšem, k zastupování zmocnil současně s touto žádostí, jsou zjevně promyšleným postupem, jak následky rozvratu manželství navrhovatelce znepříjemnit a psychicky jí ublížit.S ohledem na uvedenou dlouhodobost odluky účastníků, kategorický postoj navrhovatelky a navázání jiného partnerského vztahu účastníků lze také hodnotit, že rozvrat manželství účastníků je hluboký. Protože navrhovatelka, která nechtěla v manželském svazku účastníků setrvávat, vylučovala možnost změny takového stavu, byl hluboký a trvalý rozvrat manželství účastníků soudem posouzen současně jako nenapravitelný. Deklarovaná snaha navrhovatele o domluvu a vysvětlení nebyla soudem hodnocena jako opravdová a k případné obnově manželského soužití by musela také být přijata navrhovatelkou, což se nenastalo.Protože soud nezjistil žádné skutečnosti, které by bylo možné hodnotit jako překážku rozvodu ve smyslu § 715 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) soud výrokem I. rozvedl manželství účastníků v souladu s § 755 odst. 1 OZ, neboť byly splněny zákonné podmínky pro toto rozhodnutí, tedy to, že soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.Pokud jsou rozpory účastníků důvodem zhoršení zdraví syna účastníků, jak tvrdil navrhovatel, je možné předpokládat, že prodlužování řízení či nejistá existence formálního svazku (např. v případě odvolání, při zamítnutí návrhu) bude negativně zdravotní (psychický) stav syna účastníků ovlivňovat více, než nastolení jistoty stavu rozvodem. Je třeba si uvědomit, že zamítnutí návrhu na rozvod není satisfakcí pro manžela, který se rozvádět nechce. Manželství totiž chápeme jako dobrovolný svazek muže a ženy (viz smysl §§ 655 a 656 OZ). V této souvislosti je vhodné doplnit, že rozvod manželství automaticky neznamená, že by se přetrhaly všechny vazby mezi účastníky. Ovšem právě prodlužování nejistého stavu je zpravidla důvodem, jejich zhoršení. Soud je přesvědčen, že formální ukončení manželství přispěje k normalizaci širších rodinných vazeb účastníků zvláště proto, že syn účastníků již dosáhl zletilosti a bude tedy schopen jistě sám posoudit danou situaci objektivněji.Výrokem II. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů, neboť podle § 23 ZŘS na tuto náhradu nemá podle výsledku právo žádný z účastníků řízení ve statusových věcech manželských, když soud nezjistil žádné okolnosti případu, které by odůvodnily jiné rozhodnutí o tomto právu.