15 C 178/2025-20 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 8. července tr., se žalobkyně po žalovaném domáhala vrácení úvěru ve výši žalované jistiny s úrokem z prodlení podle výroků I. a II. Podle žalobkyně uzavřel žalovaný dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „úvěrující“) smlouvu o úvěru č., číslo, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 23 010 Kč, jehož splatnost byla sjednána na , datum, . Žalovaný úvěr čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně měla nabýt žalované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dne , datum, tr., jíž byla pohledávka postoupena úvěrující podle smlouvy ze dne , datum, Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna.Žalovaný nesouhlasil s celou výší žalobou uplatněné pohledávky, neboť měl úvěrující vrátit z úvěru dne , datum, částku 14 403 Kč. Připustil, že žalobkyni tedy dluží zbytek z žalované jistiny, kterou měl vrátit podle tvrzení žalobkyně.Po dokazování soud z potvrzení o platbě a informace společnosti , právnická osoba, zjistil zaplacení žalovaným uváděné částky. Bylo zřejmé, že žalovaný předmětnou částku zaplatil další (v pořadí druhé) věřitelce v době před postoupením pohledávky žalobkyni, která platbu žalovanému potvrdila. V žalobě uváděný údaj o postoupení pohledávky této společnosti teprve , datum, je zjevně nesprávný, neboť toto datum předchází postoupení pohledávky žalobkyně. Ostatně ani žalobkyně ohledně této platby žádné námitky nevznesla, přestože její stanovisko žalovaného bylo známo ještě před nařízeným jednáním.Soud dále v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) vzal za své skutkové zjištění shodná tvrzení účastníků o poskytnutí uváděného úvěru, jeho sjednané splatnosti a postoupení pohledávky žalobkyni nejdříve dne 23. března tr.Výrokem I. soud vyhověl žalobě v části nevráceného úvěru a příslušného úroku z prodlení, když povinnost žalovaného k těmto platbám vyplývá z § 2395 a §§ 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Aktivní věcná legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na uváděná smluvní postoupení pohledávky.Výrokem II. pak soud zamítl žalobu ve zbytku žalované jistiny, neboť pohledávka žalobkyně zanikla podle § 1908 odstavec 1 OZ zaplacením. Stejným výrokem byla zamítnuta žaloba na zaplacení úroku z prodlení z této pohledávky, neboť k prodlení žalovaného v tomto rozsahu nedošlo.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ nepřiznal právo na náhradu procesních nákladů žádnému z účastníků, neboť převážně procesně úspěšný žalovaný žádnou náhradu nežádal.