10 C 149/2026-20 – Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 10. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, ., jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 26. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 4 900 Kč za současně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 451,29 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 26. 5. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.3. Žalobkyně požadovala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. K prokázání poskytnutí úvěru žalovanému navrhla žalobkyně provedení důkazu výpisem z účtu, přičemž tento k přílohám nedoložila. Dále žalobkyně navrhla, „aby soud oslovil banku – , a.s. s dotazem, zdali byla na bankovní účet č. poskytnuta v měsíci dubnu 2024 pod VS částka ve výši 4900 Kč a zdali majitelem či disponentem bankovního účtu č. byl v dané době právě žalovaný.“ S ohledem na to, že žalobkyně nenavrhla jakou banku má soud oslovit, o jaký bankovní účet se mělo jednat, pod jakým VS byla zaslána částka, nešlo k vyžádání takto nespecifikovaného důkazu přistoupit. Žádné další důkazní prostředky pak žalobkyně nenavrhla a soud není oprávněn v civilním sporu provádět nenavržené důkazy. K označení důkazů je každý žalobce povinen využít v textu formuláře návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu část C, přičemž žalobkyně zde, vyjma jednoho výše uvedeného, žádný další neuvedla. Žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ani to, že je ve věci vůbec aktivně legitimována ani poskytnutí předmětných financí žalovanému. Z těchto důvodů soud zamítnul žalobu i co do důvodnosti nároků na úroky z prodlení a poplatky.4. Soud byl připraven žalobkyni vyzvat na jednání dne 22. 7. 2026 k označení důkazů prokazujícího uzavření smlouvy o úvěru a k označení důkazů prokazujícího, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a k označení důkazu prokazujícího poskytnutí předmětných financí žalovanému, ani že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr v souladu s §86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a poučit žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy ve smyslu § 118a OSŘ. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu a připravili se tak o možnost poučení dle § 118a OSŘ. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene, soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny.5. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když plně procesně úspěšný byl žalovaný. Žalovaný však žádné náklady neuplatňoval.