11 C 18/2026-45 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném vydání měřícího zařízení shora specifikovaného s tím, že uvedené zařízení bylo osazeno na odběrném místě žalovaného, přičemž z důvodu neplnění platebních povinností ze strany žalovaného přistoupila žalobkyně dne 2. 10. 2025 k ukončení služeb distribuce plynu a od té doby v odběrném místě dochází k neoprávněnému odběru.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání (§ 115a občanského soudního řádu).Z provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti. Z protokolu o výměně měřidla ze dne 3. 12. 2021 ve spojení s přiloženou fotodokumentací je zřejmé umístění shora uvedeného měřícího zařízení na adrese odběrného místa (, adresa, ) v místě spotřeby č. , hodnota, . Z protokolu o montáži měřidla je současně zřejmé, že odběrné místo daným měřícím zařízením vybavila žalobkyně. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že vlastníkem daného odběrného místa je žalovaný, kdy žalovaný netvrdil, že by bytovou jednotku užívala jiná osoba. Z protokolu o demontáži plyne, že se žalobkyně v daném odběrném místě opakovaně neúspěšně pokoušela o provedení demontáže měřidla z důvodu neoprávněného odběru žalovaným, a to v říjnu a listopadu 2025 a dále v lednu 2026. V důsledku žádosti obchodníka s plynem došlo ke dni 21. 10. 2025 k ukončení dodávky plynu v daném odběrném místě a další odběr plynu byl od té doby považován za neoprávněný (oznámení ze dne 24. 10. 2025 a ze dne 4. 12. 2025). Žalovaný byl v rámci těchto oznámení opakovaně žalobkyní vyzýván k součinnosti při demontáži měřidla.Podle ustanovení § 71 odst. 6 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, jsou zákazníci povinni umožnit provozovateli distribuční soustavy, který odběrné místo měřicím zařízením vybavil, kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o důvodnosti uplatněného nároku, když žalobkyně jako provozovatelka distribuční soustavy má dle shora citovaného ustanovení energetického zákona právo na vydání (odebrání) měřícího zařízení. Další předpoklady zákon nestanoví, když lze vyjít z toho, že provozovatel distribuční soustavy může plynoměr odebrat kdykoliv (patrně nejspíše v souvislosti s ukončením či přerušením dodávek), pokud odběrné místo měřicím zařízením vybavil, což je zde naplněno, tudíž soud žalobě vyhověl, neboť žalobkyně prokázal, že je provozovatelkou distribuční soustavy, že dané odběrné místo vybavila měřicím zařízením a že žalovanému jako uživateli, který nese odpovědnost za stav daného odběrného místa, vznikla povinnost vydat žalobkyni toto měřicí zařízení (umožněním jeho odebrání pověřenou osobou). Právo na odebrání měřícího zařízení lze pak dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 385/2012) vynucovat mj. žalobou na vydání. Naopak bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval skutečnosti svědčící pro závěr, že mu povinnost vydat měřící zařízení nevznikla, případně jiné okolnosti oslabující či vyvracející uplatněný nárok, nicméně žalovaný zůstal v řízení nečinný, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Zcela úspěšné žalobkyni přiznal soud vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení na straně žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, odměně zástupce žalobkyně za dva celé úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) ve výši 4 600 Kč dle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměně zástupce žalobkyně za jeden poloviční úkon právní služby (jednoduchá předžalobní výzva k plnění, kdy doložená výzva žádný právní rozbor věci neobsahovala a z hlediska účelového ani obsahovat nemusela) ve výši 1 150 Kč dle § 7 a § 11 odst. 2 advokátního tarifu, paušální náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v celkové výši 1 350 Kč dle advokátního tarifu a konečně náhradě 21% DPH, celkem tedy ve výši 10 591 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu).