14 C 267/2025-23 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení dlužné částky specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že účastníci na základě žádosti o poskytnutí úvěru uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , číslo, (dále též „smlouva o úvěru“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 119 000 Kč poukázáním na jeho bankovní účet. Součástí smlouvy byly , obchodní podmínky, (dále též „OP“). Žalovaný byl povinen splácet vyčerpaný úvěr v měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 8,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný vyčerpaný úvěr řádně nesplácel, využila žalobkyně oprávnění dle bodu , číslo, smlouvy o úvěru a pohledávku ze smlouvy o úvěru zesplatnila ke dni 15. 10. 2024. Žalovaný dosud přes výzvy žalobkyně neuhradil jistinu úvěru ve výši 42 921,71 Kč, poplatky v souhrnné výši 1 552 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z aktuální dlužné jistiny kapitalizovaný za období 14. 6. 2024 do 24. 8. 2025 v částce 4 139 Kč a úrok z prodlení, a to z aktuální dlužné jistiny kapitalizovaný za období 15. 3. 2024 do 24. 8. 2025 ve výši 3 395,13 Kč a úrok z dlužné jistiny ve výši 8,05 % ročně od 25. 8. 2025 a zákonný úrok z prodlení od téže doby.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. Za souhlasu účastníků rozhodoval soud dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Z doložené smlouvy o úvěru číslo , číslo, ze dne , datum, , jejíž nedílnou součástí byly též , obchodní podmínky, , má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 119 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, v částce 61 768,01 Kč a na účet žalovaného č. , č. účtu, v částce 57 231,99 Kč dne , datum, , přičemž žalovaný se zavázal splácet vyčerpaný úvěr včetně sjednaného úroku 8,9 % ročně v podobě 84 měsíčních splátek po 1 909 Kč, počínaje , datum, . Z transakční historie předmětného úvěru má soud za prokázané, že žalovaný nedostál své smluvní povinnosti, když nesplácel vyčerpaný úvěr řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil, zesplatnila žalobkyně ke dni 15. 10. 2024 pohledávky ze smlouvy v souladu bodem , číslo, smlouvy o úvěru, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 17. 10. 2024. Dluh žalovaného sestává z jistiny úvěru ve výši 42 921,71 Kč, neuhrazených poplatků ve výši 1 552 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8,05 % ročně z aktuální dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni 24. 8. 2025 v částce 4 139 Kč a zákonného úroku z prodlení z aktuální dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni 24. 8. 2025 v částce 3 395,13 Kč, úroku ve výši 80,5 % ročně z jistiny od 25. 8. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 44 473,71 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení. Na svůj dluh žalovaný dosud ničeho neuhradil i přes žalobkyní zaslanou předžalobní upomínku ze dne 9. 9. 2025.5. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému úvěr a žalovaný byl povinen fakticky vyčerpaný úvěr splatit v souladu se smlouvou a § 2399 OZ ve sjednaných termínech splatnosti, a to včetně sjednaných úroků dle § 2395 OZ a poplatků. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení úvěru, poplatků, úroků z úvěru, úroků z prodlení ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) OSŘ ležela na žalovaném, který však ani jednu z těchto povinností nesplnil. Soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v plném rozsahu vyhověl včetně úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovanému uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ.6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobkyní podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 780 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 700 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.