15 C 144/2024-46 — Okresní soud v Chebu

Rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. února 2024 se žalobkyně domáhala po původním žalovaném , jméno FO, , zemřelém dne , datum, , zaplacení smluvní pokuty 16 tis. Kč podle jeho smlouvy se společností , právnická osoba, . ze dne , datum, o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření č. , číslo, . Podle žalobkyně byla výše smluvní pokuty smlouvou stanovena na 2 % z hodnoty zástavy v době zřízení zástavního práva. Protože se žalobkyně zmínila jen o zástavním právu k bytu č. , číslo, v , adresa, , spolu s příslušným podílem na společných částech domu čp. , číslo, a pozemku pod domem st. , číslo, , které mělo zajišťovat pohledávky z výše uvedené smlouvy, šlo zřejmě právě o tyto nemovitosti (zástavu). Porušení smluvní povinnosti měl zřejmě představovat činění původního žalovaného ke snížení hodnoty zástavy a ztížení případné realizace zástavního práva tím, že došlo k vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce. Původní žalovaný tuto smluvní pokutu nezaplatil, přestože k tomu byl vyzván přípisem ze dne , datum, . Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek s původní věřitelkou ze dne , datum, . Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po původním žalovaném zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok zdůvodnila.Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. září 2025, čj. 15 C 475/2022-31, soud v důsledku úmrtí původního žalovaného v průběhu řízení rozhodl o tom, že v řízení bude na straně žalovaného pokračováno s žalovaným.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno první jednání na den 23. února tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena.Po dokazování soud z žalobkyní označených důkazů zjistil uváděné postoupení pohledávek žalobkyni (oznámení postupitelky ze dne , datum, ), výzvu k zaplacení smluvní pokuty (dopis ze dne , datum, ) a vyrozumění soudního exekutora (list vlastnictví).Soud však již podle žalobních tvrzení nemohl zhodnotit, zda původního žalovaného tížila povinnost platit smluvní pokutu ve smyslu § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“) právě ve výši žalované částky 16 tis. Kč, neboť žalobkyně v tomto směru neuvedla, jaká byla hodnota zástavy v době zřízení zástavního práva. Nebylo tedy možné ověřit správnost výpočtu výše smluvní pokuty.Pro neunesení břemene tvrzení, jež žalobkyni tížilo podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) proto soud žalobu na zaplacení jistiny výrokem I. zamítl. Jelikož soud nezjistil prodlení původního žalovaného s placením peněžitého dluhu ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ, byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení.Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti doplnit svá tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ).Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.