15 C 287/2025-25 — Okresní soud v Chebu

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 1. října 2025, se žalobkyně po žalovaném původně domáhala zaplacení 123 178,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky za dobu od 25. listopadu 2024 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřel s žalovaným smlou-vu o úvěru č. , číslo, dne , datum, , dle které žalovanému poskytl dne , datum, úvěr 100.000 Kč, který měl být splacen v 48 pravidelných měsíčních splátkách, kdy konečná splatnost měla nastat dne , datum, Žalovaný se ovšem dostal do prodlení se splácením úvěru, a proto podle smlouvy došlo dne , datum, k zesplatnění veškerých závazků, které z ní vyplývaly. Úvěr byl dle smlouvy úročen 85.49 % p.a., přičemž bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalobkyně se ovšem rozhodla, že smluvní úrok požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do je-ho zesplatnění, tedy za období od , období, . Kapitalizovaná výše smluvního úroku tak činí 74950.14 Kč. Spolu se smlouvou byl dne , datum, uzavřen dodatek č. , číslo, , dle kterého došlo k uzavření smlouvy a dodatku prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně , název, a dalších prostředků komunikace na dálku. Žalovaný podepsal smlouvu, dodatek a související smluvní dokumentaci tak, že žalobkyni zaslal její na tel. č. , tel. číslo, SMS ve formátu jméno, příjmení a jedinečný číselný kód znějící , číslo, , odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla právním předchůdcem žalobkyně za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti níže uvedeným způsobem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Tímto došlo ze strany žalovaného k učinění závazné nabídky na uzavření smlouvy, včetně dodatku. Po předložení nabídky provedl právní předchůdce žalobkyně posouzení správnosti a úplnosti údajů v ní uvedených a dalších informací, které mu byly v souvislosti s ní sděleny. Právní předchůdce žalobkyně se rozhodl nabídku akceptovat, o čemž informoval žalovaného. Žalovaný byl prokazatelně upomínán žalobkyní ke splnění dluhu upomínkami a následně i formou výzvy k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 51.772 Kč činí celkem 123178.14 Kč nejpozději splatných dne , datum, . Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhovala žalobkyně, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného , název žalobkyně, ., zda mu byla v lednu 2024 zaslána na bankovní účet č. , č. účtu, částka 100.000 Kč a zda byl v dané době majitelem uvedeného bankovního účtu nebo k němu měl dispoziční oprávnění. Žalobkyně měla nabýt předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se svým výše uvedeným právním předchůdcem.Podáním ze dne 14. ledna tr. žalobkyně vysvětlila, že se po žalovaném domáhá zaplacení celkem 118 409,21 Kč, představující nevrácený úvěr 97 638,03 Kč a nezaplacený úrok 20 771,189 Kč. Ve zbytku., tedy ohledně částky 4 768,93 Kč a úroku z prodlení z ní vzala žalobu zpět.Usnesením zdejšího soudu 21. ledna 2026, čj. 15 C 287/2025-19, bylo řízení zastaveno v rozsahu zpětvzetí žaloby.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil ani k jednání před soudem nařízenému na den 23. února tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.Soud nemohl žalobě vyhovět pro nedostatek zjištění ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že smlouva, z níž žalovaný nárok dovozuje, byla uzavřena s úvěrující, která jí tuto pohledávku měla následně smluvně postoupit. Ohledně skutkových tvrzení o uzavření (myšleno sjednání) smlouvy o postoupení pohledávek, však žalobkyně neoznačila žádné důkazy. Soud proto v tomto směru nemohl učinit žádná skutková zjištění, neboť žalovaný neoznačil žádná z žalobních tvrzení za nesporná. Za označení důkazu totiž nelze považovat pouhé připojení písemností k žalobnímu návrhu, označených jako přílohy. Tím jistě nelze splnit požadavek přiřazení důkazu ke konkrétnímu skutkovému tvrzení, jak uzavřel mj. také Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 29. dubna 2015, čj. 25 Co 103/2015-51, jakožto soud odvolací ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 11 C 266/2014. Přílohy totiž mohou být důkazy, ale také často doplňují žalobní tvrzení, nebo jsou dokladem jiné procesně významné skutečnosti, potřebné například pro posouzení příslušnosti či pravomoci soudu, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti na základě podkladů, nikoli důkazů. Je to tedy právě žalobkyně, kdo je povinen vysvětlit, jaký charakter mají jí předkládané přílohy podání. Pokud by totiž označoval důkazy a přiřazoval je ke konkrétním skutkovým tvrzením namísto žalobkyně soud, porušoval by tím zásadu dispozice (viz § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „OSŘ“) když takto by mohlo být zjištěno i něco jiného, než žalobce tvrdí, a porušovalo by jistě i zásadu rovnosti účastníků (viz § 18 odst. 1 OSŘ). Tyto závěry platí zvláště tehdy, je-li účastník v řízení kvalifikovaně zastoupen a rozsah procesních poučení je omezen ve smyslu § 118a odst. 4 OSŘ.Vzhledem k tomuto procesnímu stavu soudu nezbylo, než výrokem I. žalobu na plnění povinností žalovaného, sjednaných s jinou osobou, než s žalobkyní, v plném rozsahu zamítnout pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle § 120 odst. 1 OSŘ, v jehož důsledku nelze dovodit aktivní věcnou legitimaci žalobkyně na žalovaném placení. Protože nebylo zjištěno ani prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu podle §§ 1968 a 1970 zákona č. 89/2012 Sb., byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení.Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ, jak uzavřel také Ústavní soud například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014-37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje (§ 118a odst. 4 OSŘ).Pro úplnost vysvětlení procesního postupu soudu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ, nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o písemnou výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazního návrhu před jednáním, resp. k poskytnutí lhůty na jednání k těmto úkonům v případě, že by soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. dubna 2022, čj. 25 Co 57/2022-52, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 4/2021, se stejným závěrem). Z ustanovení § 118a OSŘ je navíc zřejmé, že předmětné poučení a výzvy soud činí zásadně při jednání, nikoli před ním, či po něm (viz také výše odkazované usnesení Ústavního soudu a z mnoha např. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. října 2019, čj. 25 Co 297/2019–45, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 59/2019, nebo rozsudek téhož odvolacího soudu ze dne 3. února 2016, čj. 25 Co 369/2015–57, ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 115/2014). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádnou významnou skutečnost, pro kterou by bylo možné výjimečně prodloužit zákonem stanovenou lhůtu pro uplatnění tvrzení a navrhování důkazů v § 118b odst. 1 OSŘ, nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Z toho, že o žalobě nejprve rozhodl zdejší soud v jiném obsazení a v jiném soudním oddělení (již zrušeným) elektronickým platebním rozkazem, nelze dovozovat jakékoli legitimní očekávání, procesně příznivého výsledku řízení (viz obdobně odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2013, čj. 25 Co 598/2013–87, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 115 EC 564/2011). Žalobkyně jistě věděla podle výsledku řady jiných řízení, která se o jejích žalobách na vrácení úvěrů se stejným výsledkem vedla před zdejším soudem například pod sp. zn. 15 C 202/2025, 15 C 176/2024, 10 C 74/2022, 11 C 43/2022, 15 C 393/2021 a řady dalších, jakými nedostatky její žalobní návrh obecně trpěl a jak řízení v takovém případě může dopadnout.Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ nepřiznal právo na náhradu procesních nákladů žádnému z účastníků, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.