2 C 191/2020-21 — Okresní soud v Českém Krumlově

Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dlužného jízdného a přirážky za dvě jízdy bez platného jízdního dokladu metrem linkou A a autobusem linkou 107 ve dnech [datum] a [datum]. Žalovaný se k žalobě, ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na podkladě listinných důkazů, nevyjádřil, ačkoliv byl podle § 101 odst. 4 o. s. ř. poučen, že v takovém případě bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] z [datum], smluvními přepravními podmínkami PID a tarifem PID. Skutkovým závěrem na podkladě těchto důkazů je, že žalovaný cestoval linkou veřejné hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu. Podle § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, stanoví výši přirážky k jízdnému dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném od 1. 5. 2013, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Podle § 18a odst. 1 písm. c) uvedeného zákona má řidič či jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem a průkazem dopravce právo uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžádat, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný použil prostředku veřejné hromadné dopravy osob v drážní a silniční dopravě, jehož provozovatelem je žalobkyně, přičemž při kontrole pověřeným zaměstnancem žalobkyně se neprokázal platným jízdním dokladem, a má proto povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Jelikož je žalovaný v prodlení, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou advokáta za tři úkony právní služby po [částka], paušální náhradou hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po [částka] a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést, ve výši [částka]. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.