6 C 72/2022-52 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se v řízení před soudem proti žalované domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] u [obec], a to konkrétně k pozemku stavební parcela [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení stojící na tomto pozemku, pozemek stavební parcela [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení stojící na tomto pozemku a pozemek parcela [číslo] zahrada s odůvodněním takovým, že tyto nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví účastníků s podílem ve výši ideální [číslo] žalobce a ideálních [číslo] žalovaná. Žalobce tvrdil, že nemovitosti mají charakter uzavřeného vesnického stavení, kde jsou dvě čísla popisná tvořící jeden funkční celek, včetně přináležející zahrady. Rozvedl, že spoluvlastnictví účastníci nabyli kupní smlouvou a darovací smlouvou z roku 2015. Dále rozvedl, že v souvislosti s nemovitostmi účastníci čerpali společné úvěry u [právnická osoba], nejprve na částku [částka] a na částku [částka]. Následně oba úvěry byly refinancovány smlouvou uzavřenou [datum] s [právnická osoba] na částku [částka] a úroky (hypoteční úvěr). Úvěr je zajištěn zástavním právem smluvním, závazkem nezajistit zástavním právem ve výhodnějším pořadí nový dluh a závazkem neumožnit zápis nového zástavního právo namísto starého a ještě zákazem zcizení po dobu trvání zástavního práv, to vše ve prospěch věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy uzavřené [datum] vložené do katastru nemovitostí pod vkladem věcných práv pod [číslo jednací] – zástavní právo a související zápisy. Nemovitosti jsou zatíženy exekutorskými příkazy na žalovanou. Žalobce uvedl, že nemovitosti byly dříve společně užívány. Po rozpadu partnerského vztahu a ukončení společného soužití jsou nemovitosti využívány výlučně žalovanou. Ta na této adrese bydlí se společným synem, který je ve střídavé péči rodičů, tj. žalobce a žalované. Účastníci sporu byli domluveni tak, že od loňského roku hypoteční úvěr bude výlučně platit žalovaná. Dohoda je však porušována. 2. Žalobce dále tvrdil, že si nepřeje setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu s žalovanou. Proto jí opakovaně vyzval k řešení této záležitosti, následně i dopisem svého právního zástupce z [datum]. Žalovaná na výzvu nereagovala, následně slibovala účast u osobního projednání, využila však až třetí termín, kde však uvedla neúplný návrh na možnost vyplacení žalobce, který nebyl realizován. 3. Žalobce tvrdil, že nemovitosti nehodlá užívat. Nemovitosti nelze reálně rozdělit. Nesouhlasí, aby byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví, neboť není schopen žalovanou vyplatit. Dovozoval, že ani žalovaná není schopna vyplatit jeho podíl ve výši [číslo] s ohledem na údaje v katastru nemovitostí a s ohledem na výzvy hypotečních banky, upozorňující na porušování splátkového režimu. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Předvolání jí bylo doručeno zákonem předpokládaným způsobem. V daném případě soud postupoval podle § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., pokračoval v řízení, ač žalovaná zůstala nečinnou. Žalovaná nereagovala ani na kvalifikovanou výzvu soudu, ve které jí soud uložil povinnost tvrzení k podané žalobě včetně konkrétních údajů o způsobu zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a navrhnutí důkazů s poučením o tom, pokud se v uvedené lhůtě nevyjádří a nebudou důkazy nabídnuty, žalované hrozí neúspěch ve výsledku sporu. Žalovaná však zůstala naprosto nečinnou. 5. Soud vyšel z obsahu spisu a z provedených důkazů 6. Provedené důkazy, a to výpis z katastru nemovitosti [list vlastnictví] pro k. p. [obec] u [obec], snímek katastrální mapy k nemovitostem, výzva žalobce k mimosoudnímu vypořádání z [datum], úvěrová smlouva ze [datum], vyčíslení zůstatku hypotečního úvěru, určení ceny nemovitostí pomocí aplikace CeMAP, barevné fotografie souboru nemovitosti a sdělení makléřské společnosti prokazují následující. Účastníci tohoto sporu jsou spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec] s podílem na nemovitostech shora uvedeným. Podle snímku katastrální mapy jde o soubor nemovitostí, venkovské stavení s dvěma čísly popisnými a přináležející zahrada, když předložené listiny prokazují, že přístup k zahradě z veřejné komunikace je pouze přes tyto nemovitosti. Jiný přístup zajištěn není. Přístup k zahradě by musel být ošetřen věcným právem – břemenem či služebností, případně jinak. Žalobce opakovaně i prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou vyrozuměl o svém nezájmu setrvávat ve spoluvlastnictví a nabídl způsob řešení. Aktuální optimální hodnota nemovitostí podle tržního ocenění nemovitostí pomocí aplikace CeMAP byla vypočtena ve výši [částka]. Žalovaná má v nemovitostech trvalé bydliště, nemovitosti užívá. Nemovitosti jsou zatíženy, tak jak tvrdí žalobce. Nemovitosti jsou zajištěny exekučními příkazy s povinností žalované. Výzvy hypoteční banky prokazují, že žalovaná neplní řádně a včas závazky z hypotečního úvěru. 7. Zprávou úřadu práce a výpisem z centrální evidence obyvatel je prokázáno, že bydliště žalované je v nemovitostech, které jsou předmětem sporu. 8. Shora uvedené dokazování soud považuje za dokazování úplné. Každý důkaz soud hodnotil jednotlivě a všechny důkazy hodnotil ve vzájemné souvislosti, když přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. 9. Soud má za dostatečně prokázáno tvrzení žalobce o tom, že nemá zájem setrvávat ve spoluvlastnictví. Spoluvlastnictví je založeno na dobrovolnosti, čemuž odpovídá zásada, že nikdo nemůže být proti své vůli nucen, aby ve spoluvlastnictví setrval. Podání žaloby je naprosto legitimní postup, pokud k dohodě účastníků nedošlo. Žalobce dále prokázal, že vyvinul opravdový zájem zrušit a vypořádat spoluvlastnictví k nemovitostem mimo soud, vyhnout se vydání meritorního rozhodnutí. Soud v daném řízení nezjistil žádné takové okolnosti, které by měly vést k zamítnutí žaloby. Důvodem pro zamítnutí žaloby na zrušení spoluvlastnictví je nevhodnost doby, případně újma některého ze spoluvlastníků, když žádné takové zákonné okolnosti tvrzeny nebyly. Nebylo zjištěno, že by o zrušení spoluvlastnictví bylo žádáno v nevhodné době. 10. Zákonem preferovaný způsob zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodou účastníků nenastal, proto soud postupoval v souladu s ustanovením § 1143 a násl. obč. zákoníku. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je řízením sporným, spadá však do kategorie řízení, v nichž z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Soud není vázán návrhem účastníků na způsoby vypořádání. Přesto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu, když v daném případě žalobce prokázal podmínky stanovené v § 1147 obč. zákoníku pro navrhované řešení. Podle tohoto ustanovení zákona, není-li rozdělení společné věci možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě. 11. Nebylo vyvráceno tvrzení žalobce o tom, že rozdělení společné věci s ohledem na podíl účastníků na spoluvlastnictví, technické řešení a situaci v místě není dobře možné. Nebyly vyvráceny údaje o tom, že se jedná o typické venkovské stavení, kdy obě čísla popisná jsou funkčně závislá, a s ohledem na podíl žalobce na nemovitostech bez dalších finančních investic reálné rozdělení není možné. To platí i pozemku, označeném v katastru nemovitostí jako zahrada. [příjmení] teoreticky rozdělení tohoto pozemku by přicházelo v úvahu, avšak podle provedených důkazů žalobce by neměl na tento pozemek jiný přístup než přes pozemky žalobkyně. Jiný přístup z veřejné komunikace zjištěn nebyl. Navíc soud musel nutně přihlédnout i ke vztahům mezi účastníky sporu, které jsou narušeny natolik, že vedly k ukončení partnerského soužití. Rozdělení věci (v daném případě zahrady) by předpokládalo kooperaci účastníků, neboť by nutně následovala jednání ohledně přístupu k pozemku z veřejné komunikace. Soud nezjistil, že by některý z účastníků měl zájem o přikázání věci do výlučného vlastnictví za přiměřenou náhradu. Žalobce tento záměr neprojevil, není solventní pro vyplacení přiměřené náhrady žalované. U žalované soud dovozuje stejné, ač se na výslovný pokyn soudu k této otázce nevyjádřila. Ze zákona se zřetelně podává, že s přikázáním společné věci do výlučného vlastnictví musí spoluvlastník souhlasit. Žalovaná souhlas nevyslovila a shora zmíněné důkazy svědčí o nesolventnosti žalované, jenž vyplývá nejen z hypotečního úvěru a ze závazků s ním spojených souvisejících se zajištěním nemovitosti a z přiložených výzev, ale i z exekučně vymáhaných pohledávek třetích osob k tíži žalované. Žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že má k dispozici potřebné finanční prostředky, či je v přiměřené době získá. Tudíž nezbylo, než rozhodnout tak, jak je ve vý