10 C 196/2023-24 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se žalobou domáhá rozhodnutí soudu o tom, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci zanikla ke dni 1. 3. 2022, kdy žalobce nastoupil do zaměstnání, neboť od tohoto data je schopen se sám živit. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a soudní jednání se ani neúčastnil, ačkoli mu byla zaslána žaloba i předvolání na adresu jeho trvalého pobytu. <b>I. Skutkový základ</b> 3. Při jednání soud na základě dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Důkazní prostředky, na jejichž základě dospěl k jednotlivým zjištěním, jsou uvedeny v závorce u každého z dílčích zjištění. 4. Žalovaný je otcem žalobce (rodný list na č. l. 7 spisu sp. zn. [spisová značka]). V době, kdy byl žalobce nezletilý, o úpravě jeho poměrů a výživném, které na něj má hradit žalovaný, rozhodl Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen„ soud“) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací]. Ohledně výživného v uvedeném rozsudku soud rozhodl, že žalovaný je povinen na žalobce hradit výživné 2 000 Kč měsíčně (rozsudek soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací]). 5. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] soud nařídil k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 60 000 Kč z titulu dlužného výživného za období od 1. 9. 2011 do 18. 2. 2015 podle vykonatelného rozsudku čj. [číslo jednací] výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy žalovaného (usnesení soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací]). 6. Dne 7. 7. 2020 nabyl žalobce zletilosti. Od 4. 9. 2021 do 28. 2. 2022 žalobce studoval Střední [anonymizováno] školu [obec]. Studium na uvedené škole ukončil předčasně k 28. 2. 2022 (účastnický výslech žalobce zaznamenaný v protokole na č. l. 23). 7. Po ukončení studia žalobce dne 1. 3. 2022 nastoupil do zaměstnání u obchodní korporace [právnická osoba], na pozici obsluha půjčovny (pracovní smlouva na č. l. 15). Pracovní smlouva byla zprvu sjednána na dobu určitou do 28. 2. 2023, následně se však žalobce se svým zaměstnavatelem dohodli na prodloužení pracovního poměru na dobu neurčitou (dohoda o prodloužení pracovního poměru na č. l. 13). Ke dni rozhodování soudu (12. 9. 2023) je tudíž žalobce zaměstnán u [právnická osoba] Servis (potvrzení o zaměstnání na č. l. 14) a od dubna 2023 do června 2023 dosáhl čistého měsíčního výdělku v rozmezí od 20 380 Kč do 24 583 Kč (potvrzení o příjmech žalobce na č. l. 22). Žalobce bydlí u své matky na adrese [obec a číslo] a na náhradu nákladů za bydlení jí přispívá částkou 3 000 Kč měsíčně (účastnický výslech žalobce zaznamenaný v protokole na č. l. 23). <b>II. Hodnocení soudu</b> 8. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz):„ Vyživovací závazek mezi rodiči a dětmi je zvláštním druhem zaopatřovacího závazku, jehož předmětem je zvláštní druh majetkového plnění (výživné). Vyživovací povinnost rodičů vůči dětem vzniká ex lege (tj. přímo na základě zákona, poznámka soudu) založením rodinněprávního statusového poměru rodič – dítě. (...) Také zánik tohoto vyživovacího závazku nastává ze zákona, přičemž podle možnosti obnovení vyživovací povinnosti je třeba rozlišovat jeho absolutní a relativní zánik. Absolutní zánik nastává smrtí povinného nebo oprávněného. Relativně vyživovací závazek mezi rodiči a dětmi zaniká nabytím schopnosti dítěte samo se živit, ztrátou schopnosti rodiče poskytovat výživné, nebo nesouladem poskytování výživného s dobrými mravy. S ohledem na to, že vznik a zánik vyživovacího závazku nastává přímo ze zákona, rozhoduje-li soud o výživném, činí tak rozhodnutím, které má deklaratorní povahu, tedy prohlašuje k jakému okamžiku právo či povinnost zanikla.“ 9. Jak vyplývá z citovaného výkladu poskytnutého Nejvyšším soudem, vyživovací povinnost rodičů k dítěti zaniká mimo jiné ve chvíli, kdy je (zpravidla zletilé) dítě schopno se samo živit. K zániku vyživovací povinnosti v takovém případě dochází přímo ze zákona (ex lege) a k jejímu zániku není třeba vydávat žádné soudní rozhodnutí. Vyživovací povinnost totiž zanikne již tím, že dítě nabude schopnosti se samo živit. O zániku vyživovací povinnost tak není v každém jednotlivém případě nezbytně nutné rozhodovat soudem, a to ani v případě, že v minulosti bylo soudem rozhodnuto o povinnosti platit výživné v době, kdy v minulosti vyživovací povinnost trvala. 10. Nicméně právní řád umožňuje povinnému či oprávněnému z výživného, aby se obrátili na soud a žalobou se domáhali rozhodnutí o tom, že došlo k zániku vyživovací povinnosti, a o tom, kdy k jejímu zániku došlo. Popsaná žaloba je z procesního hlediska žalobou na určení. Odkázat lze na zmíněné usnesení Nejvyššího sodu sp. zn. [spisová značka], z nějž vyplývá, že domáhá-li se rodič či dítě, aby soud rozhodl, že zletilému dítěti již právo na poskytování výživného nenáleží, jde o určovací žalobu, neboť předmětem takového řízení není plnění (výživné), ale pouze existence vyživovacího závazku. 11. Určovací žalobu upravuje § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle něhož platí: Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 12. Aby soud mohl ve výroku svého rozhodnutí určit, že vyživovací povinnost zanikla a k jakému datu zanikla, je třeba, aby měl žalobce na takovém určení naléhavý právní zájem. 13. Soud shledal, že v posuzovaném případě má žalobce na popsaném určení naléhavý právní zájem. Obecně lze uvést, že existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je dána rovněž tehdy, když je popsané určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce a předejít případným dalším sporům. V minulosti soud nařídil výkon rozhodnutí proti žalovanému k vymožení dluhu na výživném pro žalobce ve výši 60 000 Kč za období od 1. 9. 2011 do 18. 2. 2015. Žalobce tvrdí, že za období do 28. 2. 2022 žalovaného tíží dluh 53 000 Kč na výživném za dobu, kdy byl výživné povinen hradit v pravidelných měsíčních platbách. Soud v nynějším řízení neposuzuje, zda žalovaný má tento žalobcem tvrzený dluh, neboť to po věcné stránce překračuje předmět řízení o určení, zda ke dni 1. 3. 2022 zanikla povinnost žalovaného hradit výživné. Nicméně v posuzované věci jde o situaci, kdy má žalobce za to, že žalovanému vznikl dluh na výživném, které měl hradit do okamžiku zániku vyživovací povinnosti, a situaci, kdy v minulosti byl k dlužnému výživnému nařízen i výkon rozhodnutí. V právě popsané situaci je požadované určení, od kterého dne zanikla povinnost žalovaného platit pravidelné měsíční platby výživného, schopné odstranit stav právní nejistoty žalobce a předejít případným dalším sporům. Takové určení totiž ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným postaví na jisto, do jakého data případně žalovanému vznikal dluh na výživném, pokud do té doby žalovaný žalobci nepoukazoval pravidelné platby výživného v určené výši. Soud tedy shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, zda zanikla vyživovací povinnost žalovaného a kdy k jejímu zániku došlo. 14. Protože je dán naléhavý právní zájem na popsaném určení, věnoval se soud po věcné stránce hodnocení, zda a kdy zanikla vyživovací povinnost žalovaného k žalobci. 15. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) platí: Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 16. Podle § 911 občanského zákoníku: Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 17. Žalobce se i po nabytí zletilosti věnoval studiu střední školy, a to Střední vinařské školy [obec]. Po dobu studia nebyl schopen se sám živit, neboť plnění studijních povinností neumožňuje současnou výdělečnou činnost. Po dobu tohoto studia tedy trvala vyživovací povinnost žalovaného k žalobci. Žalobce však své studium ukončil ke dni 28. 2. 2022 a dne 1. 3. 2022 nastoupil do zaměstnání. Od nástupu do práce má vlastní příjem, z něhož je schopen hradit své životní potřeby a od tohoto dne je schopen se sám živit. Jeho čistý měsíční příjem, který se od dubna 2023 do června 2023 pohybuje v rozmezí 20 308 Kč do 24 583 Kč, je dostatečně vysoký na to, aby z něj hradil všechny své životní potřeby. Žalobce má bydlení zajištěno u své matky, které na úhradu nákladů za bydlení přispívá 3 000 Kč měsíčně. Na úhradu svých zbylých životních potřeb žalobci zbývá částka přes 17 000 Kč měsíčně, což je na jejich pokrytí dostatečně vysoký obnos. Na těchto zjištění soud shledal, že od 1. 3. 2022 zanikla podle § 911 občanského zákoníku vyživovací povinnost žalovaného k žalobci. Počínaje 1. 3. 2022 tudíž zanikla povinnost žalovaného pro období následující po března 2022 zasílat pravidelné měsíční výživné. Do 28. 2. 2022 měl žalovaný povinnost zasílat na žalobce výživné každý měsíc v určené výši. 18. Soud nad rámec nutného odůvodnění dodává, že pokud žalovaný za období do 28. 2. 2022 žalobci nezasílal výživné v určené výši, pak žalovanému z tohoto důvodu vznikl dluh na výživném. Jak bylo již zmín