6 C 29/2023-16 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se v řízení před soudem proti žalované domáhala vydání elektronického platebního rozkazu pro částku shora na tom skutkovém základu, že jde o postoupenou pohledávku, jejímž původním věřitelem byla společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], když jde o nárok z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovanou a původním věřitelem dne 5. 3. 2021. Žalovaná porušila podmínky úvěrové smlouvy, dlužnou částku ani po výzvách nezaplatila. Žalovaná částka je tvořena jistinou úvěru ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 253 Kč a smluvní pokutou ve výši 3 000 Kč. 2. Pokud byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz byl zrušen poté, co se ho žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. Dále soud postupoval podle § 115a odst. 1 o. s. ř. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle listin předložených žalobkyní. Účastníci sporu s tímto postupem souhlasili. 4. Soud na základě provedených důkazů, a to ze smlouvy o postoupení pohledávky vč. přílohy, z výzvy, předžalobní výzvy, úvěrové smlouvy, dokladu o odeslání úvěrované částky zjistil následující skutkový stav: Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně prostřednictvím webové stránky [webová adresa] se nejprve dohodli na zřízení uživatelského účtu a prostřednictvím tohoto uživatelského účtu uzavřeli úvěrovou smlouvu, a to 5. 3. 2021, když původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a tato se ho zavázala vrátit za podmínek ve smlouvě uvedených. 5. Podle žalobního návrhu se původní věřitel řádně věnoval prověření schopnosti žalované splácet žádaný úvěr, když posuzoval měsíční příjmy žalované i měsíční výdaje, ověřoval, zda se nenachází v centrální evidencí exekucí, nemá záznam v insolvenčním rejstříku či v dalších dostupných evidencí dlužníků. Poté, co pověřil tyto skutečnosti, úvěr poskytl. Žalovaná však na úvěr neplnila, přestože úvěr byl automaticky ukončen k datu 3. 7. 2021. V žalobě žalobkyně rozvedla, proč se domáhá kapitalizovaného úroku z úvěru, odkázala na úvěrovou smlouvu a dále vyčíslila smluvní pokutu. 6. Pokud soud vyzýval žalobkyni, aby doložila důkazy ke svým tvrzením ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované, tak žalobkyně zůstala nečinná, ač byla upozorněna na možnost neúspěchu v žalobě. 7. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 588 obč. zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Soud nemá připomínky k uzavřené smlouvě o postoupení pohledávky a uzavírá, že žalobkyně prokázala aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby. Nicméně postoupenou pohledávku soud v celém rozsahu neuznal, neboť úvěrovou smlouvu je třeba posoudit podle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. v platném znění. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nedoložila žádné výstupy z registru, ani dokumenty na jejichž základě by stanovila a ověřila příjmovou a výdajovou stránku rozpočtu žalované, soud má za to, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nepostupovala při ověřování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí tak, jak to vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru, konkrétně § 75 tohoto zákona. Tudíž ve smyslu § 87 odst. 1 zákona je tato smlouva smlouvou neplatnou (soud odkazuje na shora uvedené, byť bylo postupováno se souhlasem účastníků podle § 115a o. s. ř., soud opakovaně vyzýval žalující stranu, aby v dostatečném časovém prostoru předložila doklady o svých tvrzeních, týkající se úvěruschopnosti žalované s poučením o možnosti neúspěchu ve věci.) 10. V daném případě soud odkazuje na již ustálenou judikaturu týkající se této problematiky, dle které pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná ve vztahu k povinnosti náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného. Tato prohlášení musí být řádně podložena doklady. 11. Viz rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C 449/13, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. 1 Ae30/2015-39 bod 27. Skutečnost, že původní věřitel údajně žalovanou lustroval v dostupných rejstřících nemůže tuto povinnost nahradit. 12. K vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy přistoupil soud z úřední povinnosti, ač toto žalovanou nebylo namítáno. Z dalších důvodů se platností úvěrové smlouvy soud již nezabýval, neboť z důvodů shora popsaných by byl tento postup nadbytečný. 13. Vzhledem k tomu, že zmiňovaná úvěrová smlouva je smlouvou neplatnou, je třeba případ podřadit pod ustanovení § 2991 a násl. obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění. Tedy pod úpravu bezdůvodného obohacení. Kdy není pochyb o tom, že původní věřitel žalované poskytl do dispozice částku 6 000 Kč na základě neplatně uzavřené smlouvy (bez právního důvodu). Částka vrácena nebyla. Tudíž žalobkyně, tak jak je označena, má právo na vrácení této částky, a to bez smluvního úroku a smluvní pokuty. Soud v souladu s ustanovením § 1970 obč. zákoníku přiznal žalobkyni i žádané příslušenství, neboť prokázala, že žalovanou opakovaně vyzývala k plnění. Výše úroku z prodlení jako sankce za to, že nebylo zaplaceno řádně a včas odpovídá prováděcímu předpisu k § 1970 obč. zákoníku, jímž je Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná je povinna zaplatit úrok z prodlení z dlužné částky v aktuální výši v době, kdy došlo k jejímu prodlení. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tento postup není v rozporu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř a tím, že každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch.