9 C 288/2023-46 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobce se podáním došlým soudu dne 26. 5. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 4. 2021 mezi společností [právnická osoba] (původně creditON.cz, s.r.o.), se sídlem: [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bbankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 9. 3. 2020 úvěr ve výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17. 3. 2023. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč. Žalovaný návrh smlouvy právního předchůdce žalobce akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 9. 3. 2020. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Žalobce dále uvedl, že byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobce žádných dalších důkazů. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Smlouva o úvěru ze dne 9. 3. 2020 prokazuje, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Výpis z účtu právního předchůdce žalobce prokazuje, že částka 25 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce lustroval žalovaného zřejmě z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI a takto posoudil úvěruschopnost žalovaného. 3. Žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdce žalobce nezkoumal dostatečně úvěruschopnost žalovaného, neboť lustrace z veřejně dostupných databází není dostatečným zkoumáním úvěruschopnosti. Za dostatečné zkoumání úvěruschopnosti je považováno to, že poskytovatel úvěru také ověří příjmy a výdaje zájemce o úvěr. To se v projednávané věci nestalo. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá je smlouva nesplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V projednávané věci se žalovaný k žalobě nevyjádřil a soud tak nemohl hodnotit jeho možnosti vrácení úvěru. Soud proto postupuje podle § 160 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu a stanovuje zákonnou lhůtu tří dnů k zaplacení dlužné jistiny, tedy žalované částky, od právní moci tohoto rozsudku. Jestliže je lhůta k plnění stanovena teprve tímto rozsudkem, není žalovaný dosud v prodlení a žalobci tak nenáleží nárok na jím uplatněný zákonný úrok z prodlení a v této části byla proto žaloba zamítnuta. 4. V případě nákladů řízení soud aplikoval § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu bezpochyby naplňuje pojem "formulářová žaloba", vymezený např. v rozhodnutí Ústavního soudu ČR (nález ze dne 29. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a náleží mu tak právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem, tedy o 252 Kč a soudní poplatek 800 Kč Celkem činí náklady řízení 2 252 Kč. 5. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 ost. 1 o.s.ř.