10 C 29/2024-32 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. , Jméno zainteresované osoby 0/0, (dále jen „manželka“) podala k Okresnímu soudu v Českém Krumlově (dále jen „soud“) návrh na rozvod svého manželství s , Jméno zainteresované osoby 1/0, (dále jen „manžel“). Při jednání před soudem manžel uvedl, že s rozvodem manželství souhlasí, a připojil se k návrhu na rozvod manželství.I. Skutkový základ2. Za nesporná ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 1 odst. 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), manželé označili tato tvrzení: obvyklé bydliště manželky se v současnosti nachází v České republice, obvyklé bydliště manžela je v současné době v Rakouské republice, poslední společné , Adresa zainteresované osoby 0/0, , manželské soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, příčinou rozvratu manželství jsou rozdílné pohledy manželů na společné soužití, hospodaření, trávení volného času a budoucí život. Tyto rozdílné pohledy přitom vedly k postupnému vzájemnému odcizení a vyhasnutí citových vazeb mezi manžely.3. Při dokazování soud z oddacího listu (na č. l. 3) zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne 2. 12. 2005 v , právnická osoba, . Rodnými listy (na č. l. 5 a 6) bylo prokázáno, že manželé mají 2 společné nezletilé potomky, a to , jméno FO, , narozeného 30. 10. 2006, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, , narozenou 24. 12. 2007. Rozsudkem ze dne 13. 5. 2024 čj. , spisová značka, (v právní moci dne 16. 5. 2024) soud schválil dohodu manželů o tom, že se nezletilý , jméno FO, pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství rodičů svěřuje do jejich společné péče, o tom, že se nezletilá , Jméno zainteresované osoby 0/0, svěřuje pro dobu před rozvodem a po rozvodu manželství rodičů do péče matky (tj. manželky), a o výživném pro nezletilé.II. Mezinárodní příslušnost českého soudu a rozhodné právo, právnická osoba, posuzované věci se vyskytuje mezinárodní prvek v podobě rakouského státního občanství manžela, který má v době rozhodování soudu obvyklé bydliště v Rakouské republice, což platilo i v době zahájení řízení o rozvod manželství.5. Mezinárodní příslušnost českého soudu je dána na základě nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „nařízení Brusel II ter“), které se vztahuje mimo jiné na rozvody (čl. 1 odst. 1 daného nařízení).6. Podle čl. 3 nařízení Brusel II ter platí: Ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy členského státu,a) na jehož území:i) mají manželé obvyklý pobyt,ii) měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde jeden z nich ještě bydlí,iii) má odpůrce obvyklý pobyt,iv) v případě společného návrhu má alespoň jeden z manželů obvyklý pobyt,v) má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu, nebovi) má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu, a zároveň je státním příslušníkem tohoto členského státu; nebob) jehož státními příslušníky jsou oba manželé.7. Manželé mají obvyklý pobyt v různých státech (v Česku a v Rakousku) a mají rozdílné státní příslušnosti (českou a rakouskou). Poslední společný pobyt měli na území České republiky, kde manželka stále bydlí. Podle čl. 3 písm. a) ad ii) je proto ve věci rozvodu jejich manželství příslušný český soud.8. Soud u účastníků současně ověřil, že žádný z nich nepodával návrh na rozvod k žádnému z rakouských orgánů, na věc proto nedopadá čl. 20 odst. 1 nařízení Brusel II ter, který se týká litispendence.9. Česká republika se neúčastní nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 20. 12. 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky (nařízení Řím III). Z tohoto důvodu se rozhodné právo určuje podle pravidel českého vnitrostátního práva, konkrétně podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“), k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. 21 Cdo 4096/2016 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz).10. Podle § 50 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém platí: Rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení.11. Podle § 49 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém: Osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem.12. Jak bylo již výše zmíněno, manželé jsou státními příslušníky různých států a v rozdílných státech mají též obvyklý pobyt. V tom případě se podle § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém použije české právo.III. Věcné hodnocení soudu13. Podle § 755 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), platí:(1) Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.(3) Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.14. Podle § 756 občanského zákoníku platí: Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.15. Soud vyhodnotil, že jsou splněny všechny podmínky pro rozvod manželství. Manželské soužití manželů je totiž hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Je tedy splněna podmínka pro rozvod manželství stanovená v § 755 odst. 1 občanského zákoníku.16. Příčinou rozvratu manželství jsou rozdílné pohledy manželů na společné soužití, hospodaření, trávení volného času a budoucí život. Tyto rozdílné pohledy přitom vedly k postupnému vzájemnému odcizení a vyhasnutí citových vazeb mezi manžely.17. Manželé mají dvě společné nezletilé děti, a to , jméno FO, , narozeného , datum, , a , Jméno zainteresované osoby 0/0, , narozenou , datum, , jejichž poměry byly mimo jiné pro dobu po rozvodu manželství upraveny rozsudkem soudu ze dne 13. 5. 2024 čj. , spisová značka, (v právní moci dne 16. 5. 2024). Ani § 755 odst. 3 občanského zákoníku tudíž nebrání rozvodu manželství. Soud dodává, že rozvod manželství není v rozporu se zájmem žádného z nezletilých dětí manželů.18. Lze tedy shrnout, že byly splněny všechny podmínky pro rozvod manželství, které soud proto rozvedl.IV. Náklady řízení19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 z. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení mimo jiné ve statusových věcech manželství, kam patří i řízení o rozvod manželství.20. Stát v řízení vynaložil náklady na překlady a tlumočení v celkové výši 4 418 Kč (2 830 Kč podle usnesení ze dne 25. 6. 2024 čj. , spisová značka, + 1 588 Kč podle usnesení ze dne 6. 9. 2024 čj. 10 C 29/2024-31). Náhradu nákladů spojených s přibráním tlumočníka k tomu, aby účastník mohl v občanském soudním řízení jednat ve své mateřštině, nelze účastníku řízení uložit (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 1984 sp. zn. , právnická osoba, 15/84, publikované jako , právnická osoba, /1986 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedený závěr se podle soudu vztahuje nejen na tlumočení při jednání, ale i na pořízení překladu listin za tím účelem, aby mohl účastník reálně vykonat své právo jednat před soudem ve své mateřštině. Plný výkon tohoto práva byl v posuzované věci možný jen tehdy, když se manžel plně orientuje v předmětu řízení, což bylo zajištěno vyhotovením překladu návrhu na rozvod manželství a doprovodných písemností. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení.