2 C 23/2024-17 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 14 993,16 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 27. 3. 2023 mezi žalobkyní jakožto úvěrující a žalovaným jakožto úvěrovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč převodem na bankovní účet. Splatnost úvěru byla sjednána na den 24. 4. 2023. Žalovaný ovšem ničeho neuhradil, kterýžto stav trvá doposud. Žalobkyně se vedle jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 3 143,16 Kč domáhá úhrady smluvní pokuty ve výši 1 850 Kč s odkazem na čl. 4.4.3. smlouvy o úvěru.2. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s takovým postupem vyslovila souhlas, žalovaný pak ve lhůtě k tomu soudem stanovené nereagoval na řádně doručenou výzvu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.3. Na podkladě listinných důkazů založených ve spisovém materiálu sp. zn. , spisová značka, lze zkonstatovat, že žalovaný jakožto úvěrovaný uzavřel dne 27. 3. 2023 se žalobkyní jakožto úvěrující smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě byla tentýž den na účet žalovaného poukázána částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč spolu s poplatkem za úvěr ve výši 3 143,16 Kč do 24. 4. 2023. V článku 4.4.3. smlouvy o úvěru smluvní strany pro případ prodlení ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru. Žalovaný svým platebním závazkům nedostál, pročež se na něm žalobkyně domáhá vrácení nejen jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, nýbrž ještě smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 24. 5. 2023 do 26. 10. 2023.4. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouzea) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, neboc) smluvní pokutu.9. Dle § 122 odst. 2 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.10. Dle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.11. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. In concreto tedy musí v míře, kterou na něm lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu spravedlivě požadovat, prošetřit sociální a majetkové poměry úvěrovaného, a to jednak s využitím dat získaných z dostupných databází a registrů, jednak vycházeje z toho, co spotřebitel uvede v žádosti o konkrétní úvěrový produkt.12. V předmětné věci žalobkyně prokázala, že úvěruschopnost žalovaného prověřila dostatečně pregnantně, a to při vědomí výše poskytované částky. Obstarala si výpisy z účtu žalovaného, díky čemuž získala dobrý přehled o jeho příjmech a výdajích, svá zjištění doplnila o lustrace v databázích REPI a EUCB.13. Soud dále zaměřil svoji pozornost na opodstatněnost jednotlivých nároků plynoucích z úvěrové smlouvy. Při vědomí skutečnosti, že žalovaný jakožto úvěrovaný doposud ničeho nezaplatil, lze považovat za důvodný jednak nárok na vrácení jistiny ve výši 10 000 Kč, dále nárok na smluvní úrok z prodlení dle čl. 4.4.1. smlouvy o úvěru v sazbě 8 % ročně z jistiny ve výši 10 000 Kč jdoucí od 25. 4. 2023 a nárok na smluvní pokutu, jejíž sazba 0,1 % denně z dlužné jistiny i celková uplatněná výše v částce 1 850 Kč vyhovuje zákonnému požadavku vyjádřenému v § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. Konečně lze kvitovat jako opodstatněný žalobní požadavek na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 143,16 Kč.14. V reakci na poukaz soudu na dikci čl. 4.4.1. smlouvy o úvěru a tam sjednaný úrok z prodlení ve výši 8 % ročně vzala žalobkyně žalobu co do úroku ve výši 7 % ročně z částky 10 000 Kč od 25. 4. 2023 do zaplacení zpět.15. S ohledem na výše uvedené soud řízení v části úroku z prodlení zastavil (výrok v odst. I.), ve zbytku pak žalobě jako důvodné vyhověl (výrok v odst. II.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Procesně převážně úspěšné žalobkyni vznikly náklady řízení, které představuje jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, jednak náklady právního zastoupení, jež tvoří odměna advokátky za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění) ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) určená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 3 režijní paušály ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b zmíněné vyhlášky. Výslednou sumu nákladů právního zastoupení 1 200 Kč nutno navýšit o 21 % sazbu DPH, jejíž je advokátka žalobkyně plátkyní. Celková částka nákladů řízení přiznaných žalobkyni pak činí 2 252 Kč. V souvislosti s aplikací § 14b se sluší uvést, že návrh žalobkyně je podáván na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (k tomu viz řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, a pod sp. zn. , spisová značka, ).16. , adresa, k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.