9 C 396/2024-115 — Okresní soud v Českém Krumlově

1. Žalobkyně se podáním došlým soudu dne 5. 12. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 303 243 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 28. května 2024 do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je obchodní společnost, která podniká zejména v oblasti maloobchod s textilem. Od roku 2010, tedy prakticky od vzniku žalobkyně, poskytuje žalovaná společnost žalobkyni účetní služby. Dne 30. 9. 2021 bylo žalobkyni doručeno oznámení Finanční úřad pro Jihočeský kraj, Uzemní pracoviště v , adresa, (dále také jen „správce daně“) o zahájení kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2017 a 2018. Oznámení obsahovalo výzvu k předložení dokladů. Doklady, které správce daně žádal předložit, neměla žalobkyně k dispozici, měla je žalovaná v rámci vedení účetnictví pro žalobkyni. Žalobkyně proto výzvu předala žalované a požádala ji, aby správci daně listiny poskytla. Žalobkyni byla v měsíci listopadu doručená urgence předložení dokladů, tato výzva byla opět předána žalované, která na ni následně reagovala a listiny správci daně poskytla.2. Správcem daně byly v rámci kontroly žádány další listiny a podklady, proto se žalobkyně s žalovanou dohodla, že žalovaná bude žalobkyni v řízení zastupovat. Dne 28. 2. 2022 podepsala žalobkyně žalované plnou moc k zastupování, kterou žalovaná téhož dne předala správci daně. V měsíci září 2023 žalobkyně zjistila, že jí správce daně nevrátil přeplatek daně z přidané hodnoty. Žalobkyně se zajímala o důvod tohoto postupu a zjistila, že přeplatek daně byl převeden na dluh, který měla žalobkyně z důvodu nedoplatku na dani z příjmu ve výši nedoplatku 303 243 Kč. Žalobkyně o tomto dluhu nevěděla, a proto se začala zajímat o okolnosti jeho vzniku. Žalobkyně zjistila, že dluh vznikl na základě dvou Dodatečných platebních výměrů správce daně ze dne 25. dubna 2023.3. Žalované jako zástupci žalobkyně byly dne 22.3.2023 sděleny předběžná kontrolní zjištění a byla vyzvána, aby se ve lhůtě 15 dnů k nim vyjádřila. Z předběžných zjištění mj. vyplynulo, že v účetnictví žalobkyně za rok 2018 nejsou evidovány faktury za nákup zboží od obchodních partnerů z Německa, respektive od dvou firem, a to v celkové výši 13 949 EUR. Žalobkyně kopii těchto chybějících faktur žalované v roce 2018 v rámci zpracovávání účetnictví předala, proto by je žalovaná měla mít k dispozici. Nicméně i za situace, kdyby tyto faktury žalovaná neměla, pak by je žalované předložila, neboť je měla ve svém archivu. O předběžných výsledcích kontroly však žalovaná žalobkyni neinformovala, a proto žalobkyně nevěděla, že je třeba tyto faktury správci daně předložit. Správce daně přistoupil ke stanovení daně podle pomůcek, protože daňový subjekt nepředložil klíčové faktury za nákup zboží od německých dodavatelů. Tyto faktury od společností Striebel Textil GmbH a Remitex GmbH byly zásadním důkazem pro uplatnění nákladů podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Jejich absence znemožnila ověřit nejvýznamnější nákladovou položku.4. Žalovaná nereagovala adekvátně na výzvy správce daně, zejména na klíčovou výzvu č.j. , Anonymizováno, /22/2201-62563-302666 ze dne 15. 8. 2022. Odpověď žalované neobsahovala požadované doklady a omezila se na obecná tvrzení bez důkazní podpory.5. Ze závěru kontroly pak vyplynulo, že správce daně stanovil základ daně za rok 2018 na částku 854 047 Kč a samotnou daň na částku 162 260 Kč. Tato daň je uvedena ve zprávě o daňové kontrole ze dne 18. dubna 2023, která byla spolu s oznámením o ukončení daňové kontroly zaslána žalované. Na základě této zprávy o daňové kontrole byly dne 25. 4. 2023 vydány správcem daně dva dodatečné platové výměry. První se týká daňové ztráty z příjmu právnických osob za rok 2017, žalobkyni byla snížena daňová ztráta za rok 2017 o cca 997 717 Kč a bylo jí vyměřeno penále ve výši 9 978 Kč. Druhý platební výměr se týká roku 2018, ruší daňovou ztrátu a stanovuje žalobkyni daň z příjmů. Podle tohoto platebního výměru měla žalobkyně povinnost zaplatit daň z příjmů ve výši 162 260 Kč a penále ve výši 37 249 Kč.6. Z důvodu dodatečného vyměření daňové povinnosti za rok 2018 byla žalobkyně povinna zaplatit úrok z prodlení za období od 1. dubna 2019 do 12. ledna 2024, kdy provedla úhradu dlužné daně. Úrok z prodlení činí 103 125 Kč.7. Žalovaná částka je složena z uhrazené daně z příjmu právnických osob za rok 2018 ve výši 162 260 Kč, penále daně z příjmu právnických osob za rok 2017 ve výši 9 978 Kč, penále daně z příjmu právnických osob 2018 ve výši 37 249 Kč, úrok z prodlení spojený s úhradou daně z příjmů za rok 2018 ve výši 93 756 Kč Všechny tyto částky byly žalobkyní správci daně uhrazeny.8. Žalobkyně se dne 28. 2. 2022, tedy v souvislosti s podpisem plné moci, dohodla s žalovanou na zastoupení žalobkyně při kontrole finančního úřadu. Mezi účastníky tak vznikla příkazní smlouva podle § 2430-2444 občanského zákoníku. Obsahem tohoto právního vztahu byla mimo jiné povinnost žalované jako zmocněnce, respektive příkazníka, zastupovat žalobkyni řádně a činit úkony v jejím zájmu. Při zastupování vystupovala žalovaná v pozici odborníka, neboť má živnostenské oprávnění na činnost „Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence.“ Žalovaná, jako odborník v oblasti účetnictví a současně jako zástupce žalobkyně při provádění kontroly správcem daně, byla povinna adekvátně reagovat na předběžné kontrolní zjištění správce daně, které jí bylo doručeno 22. března 2022. Z tohoto zjištění vyplýval nesoulad údajů uvedených v účetnictví žalobkyně s údaji, které správci daně byly poskytnuty v rámci mezinárodní výměny informací. Žalovaná byla povinna zjistit, respektive se pokusit zjistit, proč účetnictví žalobkyně neeviduje dodané zboží německými dodavateli.9. Žalobkyně nejprve tvrdila, že v případě, kdyby žalovaná jako zástupce žalobkyně uplatnila ztrátu z předešlých let, pak by k vyměření této daně ani ke vzniku povinnosti hradit penále nedošlo. Následně žalobkyně doplnila skutková tvrzení tak, že stanovení daně podle pomůcek znemožnilo využít zákonné možnosti, zejména uplatnění daňové ztráty z předchozích let. Pokud by byly faktury předloženy, nebyl by pro stanovení daně podle pomůcek důvod. Daň by se stanovila standardně, bylo by možné uplatnit daňovou ztrátu z minulých let a výsledná daňová povinnost za rok 2018 by byla nulová.10. Příčinná souvislost mezi pochybením žalované a vzniklou škodou spočívá v následujícím: Žalovaná jako zmocněný zástupce žalobkyně v daňovém řízení nesplnila své povinnosti. Hlavní příčinou vzniku škody bylo stanovení daně podle pomůcek dle § 98 daňového řádu namísto standardního dokazování. K tomuto postupu správce daně přistoupil v důsledku jednání žalované.11. Povinností zástupce daňového subjektu je aktivně spolupracovat se správcem daně a předkládat důkazní prostředky v souladu s § 86 odst. 3 daňového řádu. Žalovaná tuto povinnost porušila. Správce daně přistoupil ke stanovení daně podle pomůcek, protože daňový subjekt nepředložil klíčové faktury za nákup zboží od německých dodavatelů. Tyto faktury od společností Striebel Textil GmbH a Remitex GmbH byly zásadním důkazem pro uplatnění nákladů podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Jejich absence znemožnila ověřit nejvýznamnější nákladovou položku.12. Přestože byla správcem daně upozorněna na značné nesrovnalosti za rok 2018 (rozdíl 13 949 EUR mezi dodávkami vykázanými německými dodavateli a údaji v účetnictví žalobkyně), žalovaná se neobrátila na žalobkyni s žádostí o dodání chybějících dokladů nebo vysvětlení.13. Argument, že žalovaná faktury neměla, není správný. Ze svazku účetních dokladů, které měla žalovaná k dispozici, vyplývá, že klíčové faktury byly zaevidovány a očíslovány (např. faktura č. 52 ve výši 3.159,30 EUR). Povinností žalované bylo tyto doklady aktivně předložit. Důsledky pochybení žalované spočívá v tom, že a) stanovení daně podle pomůcek znemožnilo využít zákonné možnosti, zejména uplatnění daňové ztráty z předchozích let. Pokud by byly faktury předloženy, nebyl by pro stanovení daně podle pomůcek důvod. Daň by se stanovila standardně, bylo by možné uplatnit daňovou ztrátu z minulých let a výsledná daňová povinnost za rok 2018 by byla nulová; b) tvrzení žalované, že správce daně faktury nakonec sám získal, je nesprávné. Je podstatný rozdíl, zda daňový subjekt důkazy předkládá sám, nebo je musí správce daně aktivně vyhledávat. Rozhodující je, že v době, kdy správce daně rozhodoval o použití pomůcek, faktury k dispozici neměl z důvodu nečinnosti žalované.14. Mezi jednáním žalované a vznikem škody na straně žalobkyně existuje přímá příčinná souvislost. 1. Nepředložení faktur vedlo ke stanovení daně podle pomůcek. 2. Stanovení daně podle pomůcek mělo za následek nemožnost uplatnit daňovou ztrátu. 3. Nemožnost uplatnit ztrátu vedla ke vzniku daňové povinnosti, penále a úroků.15. Celková škoda, kterou musela žalobkyně uhradit, činí 303 243 Kč. Tato škoda by nevznikla, pokud by žalovaná jednala s odbornou péčí a řádně spln