14 C 242/2020-22 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru. Žalobkyně posléze omezila svůj nárok tak, že požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 1 500 Kč, nikoliv ve výši 2 562,85Kč, jak původně požadovala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti dne 22. 7. 2018 spotřebitelský úvěr [číslo] ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky do 30 dnů včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč a úroku ve výši 27 Kč, celkem tak měl zaplatit 4 017 Kč. Žalovaný však nic nevrátil, ačkoliv byl písemně upomínán, a kromě této částky dluží dále za čtyři upomínky 1 150 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný svou povinnost nesplnil, nevrátil poskytnuté peněžní prostředky ani sjednané poplatky a úrok a soud proto žalobě vyhověl. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 700 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.