48 C 228/2020-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 389 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I.. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (věřitel) uzavřela s žalovaným (dlužníkem) dne 13. 7. 2018 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 3 000 Kč. Dlužník byl povinen věřiteli vrátit úvěr včetně úroků a poplatků do 12. 8. 2018. Dlužník porušil úvěrové podmínky tím, že nesplatil úvěr řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalovaný je dále povinen hradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně skutečně došlo k uzavření shora specifikované smlouvy, na základě níž vyčerpal žalovaný shora uvedenou částku, neplnil své povinnosti ze smlouvy, neuhradil dluh, a je povinen uhradit žalobkyni vzniklý dluh včetně veškerého příslušenství tak, jak je podrobně rozepsáno shora. Podle ustanovení § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Soud posoudil nárok žalobkyně dle § 2390 a násl. (zápůjčka), § 1879 a násl. (postoupení pohledávky), § 1970 (zákonný úrok z prodlení) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výše zákonného úroku z prodlení). Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Na základě výše uvedeného shledal soud nárok žalobkyně po právu, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 389 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.