48 C 243/2020-17 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 6 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, z něhož žalovanému poskytnul peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5% nesplacené částky, nejméně však 1 000 Kč. Svůj závazek však nesplnil. Žalobkyně se po žalovaném domáhá pouze nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč společně s úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení, 23. 2. 2018. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postupní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěné, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 6 000 Kč. V řízení však nebyla prokázána existence závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným v podobě tvrzeného úvěru. Bylo prokázáno pouze poskytnutí peněžních prostředků. Zvolený elektronický způsob uzavření smlouvy, neidentifikuje a neautentizuje osobu žalovaného důvěryhodným způsobem, na smlouvě nejsou podpisy žádné ze smluvních stran. I pokud by takovou osobou byl skutečně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o spotřebitelském úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané a také i žalobkyní požadované částky 6 000 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu žalovanému. Soud proto, s ohledem na výše uvedené, žalobě vyhověl. Aktivní legitimaci žalobkyně má ve smyslu § 1879, § 1882 o. z. soud za prokázanou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků nepřevyšující částku 2.000 euro, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.