14 C 349/2020-13 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení úvěru. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2019. Původní věřitel, [právnická osoba] uzavřela dne 24. 8. 2016 se žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 2 000 Kč, splatnou dne 24. 9. 2016 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 536 Kč, který byl sjednán ve smlouvě. Žalovaná však svůj závazek vrátit poskytnuté peněžní prostředky nesplnila v dohodnutém termínu a proto byla původním věřitelem upomínána o zaplacení, na výzvu však nereagovala. Pohledávka pak byla postoupena na [právnická osoba] a z této společnosti na žalobkyni. Ke dni podání žaloby dluží žalovaná nesplacenou jistinu ve výši 2 000 Kč a poplatek ve výši 536 Kč. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Peněží prostředky byly poskytnuty na žádost žalované v den uzavření smlouvy na účet žalovanou uvedený v žádosti o úvěr podle § 2398 odst. 1 o. z. Původní věřitel tak splnil svoji smluvní povinnost, ovšem žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté lhůtě nevrátila a původnímu věřiteli tak vznikla pohledávka za žalovanou, která byla v souladu s § 1895 o. z. postoupena na další subjekt a posléze na žalobkyni. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.