14 C 361/2020-13 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení úvěru poskytnutého právním předchůdcem žalobkyně ve výši 1 500 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalobkyní. Původní věřitele uzavřel s žalovaným dne 4. 11. 2016 smlouvu o úvěru, podle které byla žalovanému poskytnuta částka 1 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit nejpozději do 6. 12. 2016. Žalovaný však na dlužnou částku nic nezaplatil a je od 7. 12. 2016 v prodlení. Pohledávka byla postoupena na právního předchůdce žalobkyně a posléze na žalobkyni. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a povinností žalovaného byla podle § 2396 o. z. vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplati úroky, případně odměnu za poskytnutí úvěru. To však žalovaný neučinil a od 1. 10. 2016 je v prodlení, proto má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Postoupení pohledávky je v souladu s § 1895 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.