14 C 380/2020-9 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení a dále náklady na vymáhání dlužné částky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 948 Kč. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacení dlužné částky dle smlouvy o zápůjčce. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: účastníci uzavřeli dne 30. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 300 Kč nejpozději do 5. 4. 2019. Žalovaný však nic nevrátil a proto žalobkyně vyúčtovala i náklady na vymožení pohledávky (za čtyři upomínky) podle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 948 Kč. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: smlouva o zápůjčce byla uzavřena podle § 2390 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) s přihlédnutím k § 1810 o. z., neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu. Smluvní ujednání o poplatku za uzavření smlouvy má oporu v ustanovení § 2392 o. z., když odměna na zapůjčení byla sjednána pevnou částkou a stejně tak i ujednání o úhradě nákladů spojených s vymožením pohledávky při prodlení dlužníka. Smluvní pokuta byla dohodnuta v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně nárok i na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 248 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.